Ekvádor
Jak to začalo...
Už před 20 roky jsem toužil jet do jižní Ameriky, před 12lety jsem se pak dozvěděl o centru Jana Rostlinky v Ekvádoru, u řeky Napo, na okraji amazonské džungle a strašně mne to k němu lákalo. Podotknu ještě, že je to centrum, kde probíhají Ayahuscové ceremonie.
https://www.vypravadoamazonie.cz
Vždy jsem si však našel výmluvy proč nejet. Čas, peníze, rodina…
Kdo zná můj příběh, tak ví, že čas teď mám, poté, co jsem po 13letech skončil svou práci a má budoucnost byla nejasná..
Zároveň jsem si z dětství odnesl několik nepěkných traumat, která ovládala (a nadále ovládají) můj život, jak během mládí, tak pak i v dospělosti. Zkoušel jsem je řešit klasickým moderním, psychologickým postupem, než jsem si uvědomil, že tohle není cesta k vyřešení..
Především díky tomu jsem se vrhnul do osobnostního rozvoje, který mne pohltil a uvědomil jsem si, že tudy vede cestička.. Jedna z těch cestiček vedla i do lůna srdce téhle planety, Amazonie.
Druhý den, co jsem si prošel, co Honza v jeho centru nabízí, platím zálohu, (zbytek $1500 si beru sebou). Následující týden pak i letenky.
Co se týče Ayahuascy, je třeba dodržet i dietu, především jídlo, kafe, alkohol (zbytek je u Honzi na stránkách koho to zajímá). To ovlivňovalo hodně mé cestování, jelikož do teďjsem poznával cizí země přes jídlo a pivo, což pro mne znamenalo velké vykročení z komfortní zóny.
Plán byl 10dní u Honzy a zbytek jsem nechal spíš na intuici. Letenky jsem koupil na 5dní před a 5dní po retreatu.
Den před odletem jsem koupil první ubytko a hurá.
Vyrazil jsem 15.1.ve 21h posledním vlakem z ČB do Prahy. Let do Madridu byl v 6h ráno. Ve 23h jsem dorazil do Prahy na Hlavák a o půlnoci jel přímý bus na letiště, které bylo téměř pusté. Našel jsem si po krátké chvíli nejlépe vypadající místo na přespání.
Moc jsem toho nenaspal, ale přeci jen škraboška a špunty udělali své 👌😊
Oteklejší jak angorak jsem šel na odlety, ale QR kód mne nechtěl pustit, tak jsem šel raději k odbavení, jestli nepotřebuji něco spešl na průchod. Nepotřeboval. Ale když už jsem tam byl a asi jsem vypadal jako vhodná oběť, tak mne skásla o 1000kč a že musím s mým pidi kufříkem do podpalubí. Mimochodem letenka stála stejně.. (dám si na to pozor až se budu vracet).
Po prospaných 3 hodinách v letadle do Madridu, jsem se ocitl v jednom z nejrozlehlejších letišť na světě, kde jak jsem se dozvěděl se musím dostat z jednoho terminálu na druhý, přičemž jsem si říkal, mám 3hodiny čas, tak to si dám ještě někde snídani.
Omyl. Přesun trval cca 2hodiny, cesta vlakem a hodinová fronta u kontroly pasů do ekvádorského hlavního města Quita zapříčinila, že jsem přišel na odlet na minutu přesně, ale bez snídaně 🙈
Tečkou byla zrušená rezervace v Quitu, tak jsem ještě na rychlo v letadle objednával jiné ubytko a odvoz z letiště.
Jinak vše dělám přes booking. Pronájem aut, taxi, atrakce, ubytko… mají to skvěle udělaný.
Let začal tím, že se jim porouchalo to posouvací auto, co vytlačuje letadlo od terminálu a nebyli 2hodiny schopní to vyřešit. Nakonec nás posunuli náhradním asi 50m od haly a konečně jsme vzletěli😊
Samotný let byl skvělý, společnost Iberia to má zmáknuté a pro mne to byl zatím nejlepší let jaký jsem zažil. Let byl 12h a vždycky když jsem otevřel oko, tak mi dali něco k jídlu nebo pití 😀
Nevím jak to piloti udělali, ale nakonec bylo zpoždění pouze 30minut.
Dorazili jsme v 17.45 s časovým posunem 6h.
To nejlepší však čekalo na letišti, kdy jsme se 200lidi dostali z letadla na imigrační a tam jeden ospalej úředník. Tak jsem si začal psát s čekajícím taxikářem, že si na mne ještě počká, jelikož se fronta vůbec nezkracuje.
Zároveň jsem si všiml i skupinky 5 a dvou Čechů, všichni v mém věku, ale neseznamoval jsem se.
Nakonec se odněkud vynořili další 4 úředníci a ta půl hodiny už jsem byl v taxíku směr ubytko. Dorážím ve 20h.
Yellow house patří rodilé Němce Gabi, která se nakonec usadila v Quitu a spravuji spolu s dcerou Shanti tenhle penzion.
Je s ní skvělý pokec, jelikož akcent naší angličtiny je stejný úrovni a připadám si s ní, jak když se bavíme česky.
Nicméně je to uprostřed města a doprava, troubení už od rána není nic nenormálního. Nic co by však nevyřešily špunty do uší😀 Horší je to však v tom, že se otřásá i hotýlek.
Rychle jsem se ubytoval, dal jsem si spršku, skočil si hned vedle do mexické restaurace na burito, nealko Coronu a pak hned do postele.
Cesta trvala “pouhých” 29h👌😀
1.den
Po probuzení jsem si naordinoval aklimatizaci. Quito je totiž druhým, nejvýše položeným hlavním městem na světě a to ve 2800m. Tudíž je dýchání zde obtížnější.
Díky jetlegu jsem vstával už ve 4h ráno, tak jsem si po ránu naplánoval den, potulovat se po městě a stihnout skouknout, co se dá 😊
Město je plné památek a na kopci mají největší hliníkovou sochu na světě, El Panecillo.
No a koho jsem tam v tom několika milionovém městě nepotkal. Těch 5 Čechů z letiště😀 teď už jsem se přiznal odkud jsem. Z kluků jsem dostal, že tu budou lézt po horách a sopkách.
V Ekvádoru teď není prý úplně super bezpečtnostní situace, na některých místech země a i město je rozdělené na ty, kde se nemusíte bát a kde ano. Výstup pěšky na tenhle kopec jsem se nakonec rozhodl provést (Gabi mne od toho, stejně jako různí průvodci, odrazovala), jelikož jsem úplně neviděl po cestě nic, co by vypadalo nebezpečně.
Vlezl jsem do několika kostelů. Je třeba říct, že je mají nádherné.
Měl jsem strašnou chuť ochutnat co se dá, ale bohužel jsem na přísné dietě, kvůli Ayahuasca ceremoniím, kdy nemůžu jak jsem psal například červené maso, hovězí, vepřový, mléčný věci, alkohol a neměl bych ani kafe, ale tohle jediný porušuji a při snídani si šálek dám🫣
Tak jsem si pak dal alespoň melouny a další jejich ovoce, které tu oloupané prodávají v kelímkách, stejně jako osekaný kokos😊🥥
Pak jsem si dal i Cevicè, kdy jsem si neuvědomil, že se dělá i studená varianta a já měl takovou chuť na něco teplého 🙈
V centru Quita je na každém metru nějaký prodávající. Vypadá to, jak když si vezmete náš obchoďák a každé to oddělení má svého prodávajícího na ulici. Od lízátek, ramínek, hrnců, kabelů, šťourouchů, atd. A nejvíc samozřejmě jídlo, to je na každém kroku.
Nejmazanější mi přišli tyhle indiánky, které smažily brambory se zeleninou v hrnci, který ležel na kýbly 🪣 plném žhavého uhlí👌
Taky jsem si řekl, že už bych mohl pomalu začít nakupovat nějaký dárky, tak jsem zalezl do obchodu, kde jsem nakoupil pár drobností a indiánka si tam řekla o dolar víc než to stálo a hloupý gringo jí to samozřejmě zaplatil😅
Obecně jsou tady zvyklý smlouvat a většinou je to na 2/3 původní ceny. Já tohle ale neumím, takže to většinou dopadne tak, že jim dám co chtějí nebo někdy i víc😅
Ve zkratce k městu. Quito je hotová jihoamerická džungle, ale plná smradlavých troubících a řvoucích aut.
Plna podomních prodejců, kde je celoročně kolem 20’C a dost často v tomhle období zaprší. V noci se však teploty pohybují kolem 8’C. A tím, že tu nemají ve většině domů žádné topení, tak jste tady jak ve studeném odchovu, kdy se teplota na pokoji poté pohybuje kolem 15´C.
(Tohle se však pro mne brzy změní 😅)
Mají tu však několik nádherných památek a lidi jsou tu, co jsem poznal, v pohodě.
Tohle je jen zlomek města…
Po návratu zpět na hotel jsem necítil nohy. Byl jsem utahanej jak pes a v 17h jsem usnul. Jetleg udělal své a tak jsem se opět probudil kolem 4h a naplánoval si další den.
2.den
Naplánoval jsem si výstup na sopku Pichincha (jinak tohle jméno je všude-banka, okres, a další..), ležící hned vedle města, které vrchol je ve výšce 4730m.
Začal jsem snídaní. Gabi jsem naordinoval, že potřebuji dvojitou porci vajíček a zdvojnásobit porci všeho z předchozího rána 💪
Během snídaně jsem si naplánoval i následující 3 dny, což je přesun na hranici amazonského pralesa do města Tena, kde strávím 3 dny, ještě nevím jak.. Gabi jsem poprosil, jestli by mi zjistila jak je to s tím busem do Teny. Vůbec nechápu, že někdo těm jízdním řádům rozumí, když jsem se na ně díval😀
Docela jsem oddaloval odchod na sopku, jelikož se na kopci povaloval neustále mrak. Nakonec jsem si stopnul taxíka, který mne za $10 dovezl k lanovce Telefèrico, která mne měla vyvézt za dalších $9 do 4000m. Při nástupu jsem tam byl jen já, normálně je tam prý hodinová fronta, tak jsem si říkal, že jsem asi jediný naivní vůl , který tam v tomhle počasí vyráží. Když jsem nasedl do kabinky, tak se tam odněkud vynořil mladej, 30letej Ekvádorec, tak mi ho tam ke mne nacpali, asi aby se využila ta jedna kabinka, aby se ty zbylé mohli projíždět prázdné 🤷♂️
Nu nic, dali jsme se do řeči, no do řeči, on uměl anglicky asi jako já španělsky, takže jsme to různě kombinovali s Google překladačem. Zjistil jsem, že jde na vrchol, tak jsem se ho rovnou zeptal, jestli můžu jít s nim. A jelikož to byl sympaťák, tak souhlasil😀
Jmenoval se Eddie.
Neustále se pokoušel si povídat, což by nebyl problém, nicméně já neměl moc kapacitu mluvit, jelikož mi pomalu začal docházet kyslík, zatímco on si tam běhal jak horská koza😅
V polovině se mi už začínala točit hlava a potřeboval jsem dělat více přestávek. Postupně jsme předbíhali těch několik, asi tak 6 skupinek turistů, většinou Američanů dle přízvuku.
Posledních pár desítek metrů jsem už šel co krok, to několik sekund.
Ale jak to tak nakonec bývá, na vrchol jsme zdárně dorazili.
Cestu dolů jsme potřebovali zmáknout do 15h, kdy se pravidelně obloha zatáhne a začne tam pršet. Před týdnem tam prý blesk zabil mladého kluka😳
Tady už to byla hračka, část cesty jsme se klouzali v tekutém písku směrem dolů a níže pak i popoběhli.
Náš společný jazyk se začal zlepšovat, až jsem se dozvěděl, že pracuje na ropném vrtu, na druhé straně Ekvádoru na řece Napo, ke které já zítra pojedu. Pracuje vždy 14dní a 14dni má volno. Když tam jede, tak musí letadlem cca do poloviny Ekvádoru, tam přesedne na speed boat a 4hodiny letí po řece tam. Všichni tam pak bydlí v kontejnerech🫣
A zítra prý odjíždí s klukama stanovat někam do lesa. Takže něco jak u nás. 😀
Každopádně po návratu dolů mi oznámil, že tam má auto a že mne odveze a jestli si nedáme ještě někde jídlo🤩
Hladovej jak vlk jsem s radosti souhlasil a že ho zvu.
Tak jsem si dal konečně něco tradičního, rybího a teplého. Byla to slast😊 jen to pivo jsem mu záviděl 😅
Rozloučili jsme se, dali si kontakt na instagram a ja se vrátil do svého žlutého hotelu.
Tam mne hned odchytila Gabi s infem k mé zítřejší cestě.
Zjistila mi vše, včetně místa odkud jet, ale abych ušetřil hodinu času v buse, tak mi našla zastávku po cestě a i taxikáře, který mne tam odveze, ale musím si jít koupit lístek. Ale jelikož stanice tu nemají jména a asi bych se nedomluvil, tak šla se mnou, výměnou, že ji já, jako bývalý "elektrospeciaůista" :) pomůžu koupit žárovky 😀
Ještě, že tam se mnou šla. Za prvé jsme si skvěle popovídali a za druhé se objevil drobný problém a to, že v sobotu jedou do Teny jen 2 autobusy. V 5.30 a 19.30🙈 Takže bylo jasno. Zítra se mi bude hodit když budu opět ve 4h vzhůru 😅
Gabi mi zařídila toho taxikáře, který ví kde přesně ta zastávka je a ještě tam se mnou počká, než bus přijede 😲
Připraví mi prý toasty na 6hodinovou cestu a jak jinak, uvaří kávu😍
Zítřejší hotel jsem si buknul už téměř v džungli, teplota se posune ke 30’C a teď mne čekají 14dní tropy, moskyti, pavouci, hadi a štíři 🫣
Je 20h, jdu spát.
3.den
Takže budíček tentokrát o půlnoci. Nevím, jestli je to tou nadmořskou výškou nebo čím, ale v Quitu jsem se ani jednou nevyspal.
Každopádně mne taxikář hodil přes půl města za $15 na zastávku a půl hoďky tam se mnou počkal, než přijede ten správný bus.
¨
Když přijel, tak mi hodili kufr do zavazadlového prostoru a já už byl v buse, když jsem si uvědomil, že jsem mu ani neukázal lístek. Tak jsem mu ho dal a samozřejmě jsem byl ve špatným busu😀
Tak mne vykopli a za chvíli jsem nasednul do toho správného.
Quito je naposledy chladným místem tohoto výletu😃
Docela mne rozesmáli, když se najednou vynořili televize a začali pouštět filmy se zvukem tak nahlas, že ani špunty nepomohly 🙉
Cesta byla nakonec ok, bus se musel vypořádat s překonáním hor, v nejvyšším bodě jsme byli ve 4012m, což znamená, že tak 20km jsme jeli na jedničku rychlostí 20km/h. Taky jsme asi 3x stavěli tak na půl hodiny a čekali jsme bůhví na co. Neustále dobíhali další a další lidi. Na jedné zastávce vznikla málem vzpoura vůči řidičovi, na co se čeká, “Vamos Señor, vamos”😀 občas vlezl do busu nějaký trhovce a kousek se s námi svezl, aby něco prodal.
Po 5h, těsně před Tenou, se ještě zastavil na benzince dotankovat 😅
Tena mne přivítala s příjemným počasím👌😃
Jinak takhle vás přivítá většina měst. Začíná to a končí nějakým kruhovým objezdem s motivem, který je specifický pro dané město.
Jakmile jsme dorazili na autobusák, tak si mne odchytil taxikář a hodil mne za $2 do hostelu.
Taxíky tady funguji jako veřejná doprava, tím, že je Tena malá, 25tis obyvatel.
Tady jsem zaplatil za 2 noci $22 a $7 za snídaně a mohl jsem opět spočinout, tentokrát však v jiném podnebí 😀
Potom, co jsem to tu okouknul, tak jsem vyrazil do města. Je to můj rituál, že když někam přijedu, tak jako první věc, jdu to místo prolézt co můžu 😊
Neudělal jsem to jinak ani zde. Hledám u toho většinou kde se najím a kupuji drobnosti jako tohle😀
Podařilo se mi i najít něco, jako je u nás městský park, tak jsem jej prolezl😀
No a jelikož jsem neměl na zítřek žádný plán, tak jsem hledal nějakou aktivitu a našel jsem při pojídání oběda, mořské Cevice 😀
Na whatsupu jsme si napsali pár zpráv, pak mne pozval k nim do kanclu a vysvětlil mi, že teď nejsou vůbec turisti a že bych šel sám, takže nakonec budu mít asi celodenní tour jen pro sebe😀
Ještě jednou jsem prolezl město, koupil si ananas a zeleninu a vyrazil jsem zpět na hostel. Jinak jsem asi jediný, kdo jde po nákupu domů pěšky. Všichni jezdí taxíkama, snad i z krámu do krámu.
Propocenej jsem s radosti vlezl do sprchy, pak si nařezal ananas a uvelebil se v hamace před pokojem.
Jsou tu ubytovaní i 2němci, tak jsem je zkusil zlanařit na zítřek, ale nedali se, že vyráží do města a že hledají nějaké místo pro Ayahuascu.. Nic.
Doufám konečně v delší spánek.
4.den
Tak spánek klasicky do 4h😅
Alespoň mám prostor pro dýchací cvičení.
Ráno jsem si dopřál větší snídani. Zavolal jsem si s Evčou a Anežkou a vyrazil jsem.
Od kanclu jsme se nechali, jak jinak, dovézt do džungle, kde na nás už čekala banda 5lidí. Místní průvodce, Španěl, Angličanka, Kolumbijec a holka z Budějc😲 to nevymyslíš 🤷♂️😅 všichni dělají dobrovolníky v téhle komunitě místních indiánů, takže já byl jediný platící zákazník 😀
Výlet byl skvělý!
Průvodcem byl jeden z potomků místních indiánů. Na začátku jsme vyfasovali holínky a hned na začátku jsem věděl proč. Šlo se fakt džunglí, bláto, voda a i ochrana proti hadům a pavoukům.
Ochutnali jsme nějaké pralesní plody, průvodce nám vysvětlil k čemu, která rostlina je.
Užili jsme si papoušky🦜. Došli jsme k jejich hnízdišti, kde jsme je nějaký čas sledovali, jak přilétají a odlétají. Bylo jich fakt mraky.
Tahle stěna je jejich hnízdiště.
Pak jsme se propletli k nádhernému otevřenému výhledu do džungle, kde se náš kolumbijský kamarád Mauricio rozhodl vypustit drona.
Po nějakém čase se dron rozhodl, že už se k nám zpátky nevrátí.
Nepustilo ho to prostě k nám, takže zůstával neustále maximálně 10m od nás a pod námi 100m díra do džungle 😅
Jelikož byla baterie již vybitá, tak musel něco udělat, leč dole nebylo jasné dle kamery, kde by se dalo přistát, tak to prostě pustil dolů a náš indiánský kamarád se ukázal jako výborný horal znalý svého okolí a dron našel a přinesl zpět 👌
Poté jsme se prodrali k řece
Tady jsme dali pauzu na koupačku v nádherné říčce s pitnou vodou.
Dál už jsme se brodili touhle říčkou, někdy až ponpás a obdivovali tu nádhernou přírodu okolo.
Potok vedl až k místu, kde tahle bandička bydlí.
Krásná tečka nakonec bylo úžasné jídlo, které mezitím holky připravili👌
Bedřiška z Budějc 😀
Naší mezinárodní sestavu tam doplnila ještě holčina z Holandska😊
Po cestě jsem si uvědomil, že tohle místo by bylo ideální pro můj návrat od Honzy Rostlinky.
Domluvil jsem se tedy s Misajlem, který mi zprostředkoval tenhle výlet a vede ten projekt, že k nim na 4dny před odletem přijedu, pomůžu s čím bude potřeba, za ubytování.
Nakonec jeli všichni do města, takže pojedu s nima busem. Tady si však jezdí jak chtějí. Tak jsme to vzdali a holky nám stoply týpka z Chille, takže v autě jsme byli fakt mezinárodní sestava😀
Večer jsem se ještě spojil s Honzou, Čechem, který teď 14dni cestoval po Ekvádoru s přítelkyní, která dnes sama odletěla domů a s kterým pojedeme do centra k Rostlinkovi. Potkali jsme se ve městě a dohodli jsme se, že ke mně zítra dorazí, aby nás nemuseli svážet ze 2 míst.
5.den
Dnes jsem si to udělal na pohodu. Lehká snídaně melouny, džus a čaj a pak válení se na terase v hamace. Na obloze ani mráček a už v 9h byl strašný hic, tak jsem zvolil stín do těch 15h než nás vyzvedávali.
Pak přišel Honza, úplně mne rozsekal, když jsem viděl s čím cestuje už 14dni a ještě ho 14dni čeká. Jeden malej batůžek 😲 já batoh jako on a k tomu ještě kufřík🙈 Je dobrej!👌
Jelikož držíme přísnou dietu a Honza ještě půstuje, tak jsme nemohli zajít nikam na jídlo nebo pivo a tak jsme si zašli v tom hicu alespoň na čerstvě vymačkaný džus za $1,50👌
Honza si potřeboval vybrat na zaplacení pobytu, oběhl všechny bankomaty a žádný mu nechtěl vysázet tech $1800 co chtěl vybrat. Nakonec jsme zjistili, že mu nedá automat vic jak $500 na ráz. Takze po půl hodině, 4výběrech a $25 poplatků nad bankomatem zvítězil 😅
Na pokoji jsme si naprosto prosáklý potem dali sprchu. Pak nás vyzvedla bandička co jela z Quita a vyrazili jsme ještě hodinu, směr džungle. Místo, kam jsme dorazili, je slovy nepopsatelné.
Sešli jsme strmým kopcem směrem k řece a ocitli jsme se v ráji.
Chatky, jídelna, zastřešené ohniště, temple, záchody.. Vše nádherně umístěné tak, že si myslíte, že bydlíte přímo v srdci džungle.
To vše završila řeka, několik desítek metrů od centra👌😍 V té jsme pro začátek, myslím že všichni, strávili několik hodin. Je naprosto čistá, stejně jako příroda kolem.
Dozvídáme se finální verzi itirenáře na celých 10dní a seznamujeme se s Honzou Rostlinkou, který to zde vede. S Bárou, která mu s tím pomáhá, Omarem, který je její "pravá ruka", ve všem :) a zbytkem personálu, které tvoří většinou lidé z blízké Santa Clary.
.JPEG)
Zároveň se seznamujeme i se zvířecím personálem:) třemi psi, kočkou a dvěma papoušky😃💕
Zítra je první stání u vrchního soudu, bez mé přítomnosti (dozvěděl jsem se až těsně před odletem a chtěli jsme odročit - nepovolili) a mne čeká první ceremonie.
Ráno si sami vyrobíme medicínu (Ayahuascu), na celý pobyt. Na to se těším 😊
6.den
Probouzím se opět brzy ráno. Většinou ráno začínají svědět štípance od malých mosquit. Ty když štípnou, tak o tom ani nevíte, ale druhy a další den to dost svědí. Nicméně si začínám zvykat 😊
Věc, které se má hlava od probuzení věnuje, je dnešní soud. Mam si přečíst, jak to dopadlo nebo to nechat až po pobytu a zůstat v digitálním detoxu?
Nutno dodat, že dle podprahových informací se měl případ vrátit zpět ke krajskému soudu k doplnění dokazování, které jsme v odvolání napadali.
Po cestě na záchod procházím kolem doutnajícího popela v ohništi a okamžitě se ve mne probouzí touha rozdělat opět oheň a poležet si u něj v hamace. Trable se soudem přechází do pozadí.
Po chvíli se tu objevuje Rostlinka a já se ho ptám, jestli si mysli, že bych si měl přečíst rozhodnutí soudu před ceremoniemi a pracovat s tím nebo až po.
Na to mi řekl, že ho mrzí, že jsem je neinformoval o mé situaci už před příletem, aby se s tím mohlo pracovat a připravit se na to, že to ještě budeme muset probrat. To mne úplně uzemnilo a bál jsem se, že nebudu moci podstoupit ceremonie 🫣
Za chvíli byla snídaně a já si zlepšil náladu nákupem ecuadorskych čokolád, bylinných tinktur a vyzkoušením oblečení.
.JPEG)
Snídaně byla úžasná, jako každé jídlo tady. Pravidelně si beru dvojité porce😀
Po snídani jdeme navštívit Maestra Sìnu(71), šamana, který nás má provést našemi ceremoniemi. Bohužel ho po příletu z Peru začalo extrémně bolet koleno, kvůli už neexistujícím chrupavkám a tak nám tam oznámil, že se pokusí zotavit a jak to půjde, tak, že s námi ceremonie udělá.
Rostlinka s tím počítal a povolal druhého šamana, Dona Carlose(84), který s námi dnes udělá první ceremonii.
Vyrazili jsme připravit Ayahuascu. Začínáme tím, že se z jejího stromu usekne větev, která se poté naseká na malé kousky.
Ty jsme pak vzali do Templu, místnosti, kde se odehrávají ceremonie a tam jsme z nich oškrábali kůru, rozbili kladivem na hrubé cancoury, které se poté roztrhali na tenčí.
Koupil jsem si tu Sanangu kapky do očí, pro ty co neznají, jsou to takové chilli kapky, které brutálně pálí až brní hlava, po dobu 2-5minut. Pak se ovšem zbystří na ten den zrak. S Honzou z Teny jsme si je navzájem kápli a tím jsme si udělali takovou před ceremonii.
Opět jsem vyrazil k řece, tentokrát jsem se přeskákal po kamenech cca 500m po proudu při svitu slunce a doprovodu našeho pesana 😊
Po návratu jsem si ještě prošel ceremonií očisty, která se dělá před každou ceremonií, s uvařenými bylinkami džungle😀
Pak ke mne přišel Rostlinka, že o mne mluvil s maestrem Sìnou a že si mám přečíst ten rozsudek a pak s tím budeme pracovat...
Zapínám data a nestíhám se divit. Tohle jsem naprosto nečekal. Stovky zpráv ze všech aplikací začali zahlcovat můj telefon... Čtu si první náhodnou. GRATULACE...😮
Výsledek už všichni znáte. JSEM VOLNÝ 😍
Odcházím na několik hodin k řece to vybrečet a vstřebat🙏❤️
Těším se na ceremonii, která je za chvilku. Potřebuji ještě odpovědět všem co mi napsali a na ceremonii přicházím mezi posledními.
1.ceremonie - Don Carlos
Uvelebuji se na svém loži, Rostlinka nám říká co a jak se bude dít.
Přichází maestro Don Carlos a začínáme. Pijeme malého panáka Ayahuascy z rukou šamana a odcházíme se usadit. Vypínáme světlo, chvíli čekáme a pak si nás šaman bere jednoho po druhém k ceremonii s peřím a zpívá Iquaros písně . Šel jsem na řadu jako šestý. U prvního jsem ještě sledoval, co se děje, pak už se práce u mne začala ujímat medicína.
Začal jsem mit vize podobné těm, když jsem byl ve tmě. Tělo mi zmalátnělo a přestávám vnímat, jestli jsem na řadě. Občas někde slyším někoho zbavovat se přebytečných věcí z žaludku. Přede mnou se odehrává doslova cirkus plný barev. Vše se nesmyslně prolíná a mění zase v jiné výjevy. Ve chvíli kdy zkouším otevřít oči, vidím přede mnou pohybující se záclonu vyšitou ze všech možných tvarů, vytvářející pravidelné vzorce. Ta je také mým indikátorem síly prožitku…
Jsem extrémně unavený, neustále zívám a pokaždé mi to přijde, jak když otvírám hubu stejně jako když zívá lev, včetně toho zvuku.
Vracím se do stavů, kdy jsem zkoušel ve svém mládí různé halucinogeny, kdy jsem si myslel, že se z toho zcvoknu. Co se děje je (uvědomuji si později), že mé tělo začíná vyplavovat adrenalín a ayahuasce a psychedelickému prožitku se brání.
Tady byl zásadní rozdíl v té důvěře v Ayahuascu a vědění, že se to děje přesně jak má ❤️ cítím žaludek, že už toho začíná být moc. po chvíli se mi začíná klepat hlava při zpěvu šamana tak, že byl konečně čas pustit něco z oběda ven i pro mne. Přišla chvíle úlevy a uzemnění.
Po chvilce však cirkus pokračuje dál a já se modlím, abych ještě nešel na řadu, jelikož necítím tělo.
Najednou pociťuji, jak účinky lehce odeznívají, záclona začíná mizet, když přicházím na řadu.
Sedám si před stařičkého, tak 160cm vysokého šamana na špalek. Vidím pouze jeho obrysy, ale přijde mi jak 2m monstrum, v ruce třímá péřové křídla a začíná. Tady poprvé v reálu vidím, že v tom malém těle, může být tak něco neuvěřitelného a obrovského, jako je duch tohoto šamana.
Po návratu na své místo se uchyluji do pozice dítěte a jsem nádherně unavený, s dozvuky medicíny. Po chvíli odcházím na záchod a zůstávám venku. Všude se blýská jako příprava na ranní déšť. Těšil jsem se na hvězdy, ale neva, třeba příště. Sleduji alespoň obrovský strom předemnou, s nádhernou aurou kolem jeho koruny.
Jsem extrémně unavený, jdu nazpět na své místo. Poslední dva jdou k ceremonii, já však už jen matně tohle vnímám. Usínám , s tím, že matně vnímám, jak postupně všichni odchazeji. Odcházím brzy ráno, ještě za tmy, ale tuším, že jsem tam zůstal jako jeden z posledních.
Začíná klasicky ranní pralesní déšť a já ulehám alespoň na moment do mého lože při zvuku nádherného deště 😊
7.den
Dneska jsem u snídaně nic neprovedl, opět byla top👌 a opět si dávám 2porce😅
Po krátkém odpočinku odcházíme do templu ke sdílení zážitků z první ceremonie, kde nám pak šaman k tomu řekl, co si z toho odnést😊
Pak následoval oběd a po polívce následoval opět 2x hlavní chod😀
Po obědě koupačka v řece a pak jsme se vrhli na výrobu amuletů s přívěskem ze stromu Ayahuascy.
Polehávání v hamace a udržování ohně je mou dennodenní oblíbenou činností a tak i dnešek byl “na pohodu”😀
Před večeří přichází místní indiánka masérka a já si platím hodinovou suprovou masáž noh,zad,krku ,rukou a hlavy.
Poté večeře a o chvíli později odchod na noční výlet do lesa😊
8.den
Klasicky se vzbouzím ještě za tmy, moje hodina je pátá. Po záchodě rozdmýchávám oheň, který mám po cestě do chatky a většinou do snídaně jen ležím a poslouchám tu nádheru 😍
Po double snídani odcházíme opět na výlet do lesa😀 Před tím si ještě nechávám kápnout kapky do očí, ať mám jestřábí zrak🫣
Na cestu nás Omar ještě pomaluje, abychom byli lépe pralesem přijatí🙏
Po návratu jdu tradičně k řece, kde dávám po koupačce ještě opalovačku. Dnes to pálí☀️
Aaaa, opět jidlo😀 jdeme obědvat. Jelikož porce jsou menší a jidlo úžasné, přidávají se i ostatní k přídavkům 🫣
Po chvíli válení a řece se jde opět na očistu před dnešní večerní ceremonií, která začíná vždy ve 20h a končí kolem půlnoci.
2.ceremonie - Don Carlos
Tahle ceremonie nebyla pro mne pozitivní. Nástup Ayahuascy byl velice rychlý a opakovalo se dění z předchozí ceremonie, což strašně zacloumalo s mou představou, co jsem očekával a moje ego mi začalo pálit mosty k Ayahuasce a k důvěře v ní. Nakonec účinky odezněly velice rychle a já si jdu s velkým zklamáním pro přídavek. Účinky se sice dostavují, ale já se již cítím extrémně unavený a ulehám. Probouzí mne až zvuky Ikarosú druhého, mladého šamana Gilmera, který s nimi začíná o půlnoci. Svět se se mnou různě točí a hýbe, jeho Ikarosy jsou pro mne jako kytky z korálků, pohybující se v rytmu jeho hlasu. K tomu se přidal ještě velký déšť, jaký jsem asi ještě neviděl nebo spíš neslyšel. Tyhle Ikarosy mne udržují vzhůru až do rána. V 6h odcházím unavený, ještě ovíněný Ayahuascou a velice zklamaný, jelikož mi moje ego/osobnost nedovolilo se Ayahuasce oddat a bojím se toho, že mi tenhle výlet nepřinese to, co jsem očekával.
9.den
Ráno jsem nevstal na snídani a z postele vylézám až po 11h, kdy už hodinu probíhá sdílení. Tak jsem alespoň ze sebe dostal tuhle frustraci a vyslechl si nějaké vhledy Dona Carlose, Rostlinky a slyšel jsem, jak někteří měli transformační prožitky. Nebyl jsem v tom sám, Honza z Teny to měl podobně a tak jsme přijmuli nabídku na ceremonii navíc, tentokrát od Gilmera, 40ti letého syna maestra Sîny. Nakonec jsme tři.
Dali jsme oběd a po něm jsme vyrazili do komunity asi 20km vic do džungle, kde mají dva kluci zahradu s kakaovými boby.
Po cestě projíždíme kolem několika domorodých obydlí a stavujeme se mrknout na most přes řeku v džungli.
Dorážíme do "kávové komunity" omrknout jak vypadají kávové boby ještě na stromě a pak po rozseknutí, než se dávají sušit.
Popravdě jsou to dva bráchové, kdy jeden je sám a vlastně to vede a pomáhá mu ten druhý, který tam má celou svou rodinu. Tuším včetně rodičů své ženy.
Když se tenhle plod rozsekne, tak ty boby jsou obalené v dužině, která je slaďoučká a Dá se z toho bobu ožvýkat. Chutná to úžasně, tak jsme jich dost zbouchali😀
Kluci z komunity jsou nadšeni z návštěvy gringos a chtějí se podělit se vším co v okolí mají, tak ještě s nimi vyrážíme k řece.
Vracíme se zpět, jdu se vykoupat do řeky a vyrobit si ještě jeden amulet. Dneska opět kvůli ceremonii bez večeře, tak ulehám do hamaky a připravuji se na ni.
3.ceremonie - Gilmer
NEJTĚŽŠÍ ŽIVOTNÍ ZÁŽITEK a NEJDELŠÍ NOC…
Ceremonie byla jen pro 3 z nás, kteří jsme si připlatili.
Dal jsem si první kalíšek Ayahuascy. Gilmer začal zpívat Ikarosy, kdy mi dal první z mnoha očist ten večer.
Poté prošli očistou i kluci a já stále necítil účinky.
Šel jsem si přidat..
Po hodině stále nic, tak si říkám ještě o jeden přídavek…!?
A teď se to rozjelo na všech možných úrovních.
Ovládla mne moje negativní energie, která už očividně chtěla být viděna. Není divu i poté, co se stalo před dvěma léty...
Všechno se se mnou točilo, viděl jsem směs všech možných obrazců, nic nedávalo smysl. Střeva začali pracovat, potřebuji akutně na záchod, ale jsem bezvládný a plazím se ve tmě ke dveřím. Tady mne uchopil Omar a odvedl mne tam. Po skončení jdu konečně i zvracet. Přehnal jsem to, Ayahuasca šla ven.
Všechny zvuky v okolí zintenzivněli a jen doplnili veškeré ty obrazce. Pokouším se vrátit do templu k ceremonii. Vydržel jsem to však jen pár minut. Potřebuji volný prostor a vzduch. Odcházím si opět sednout na záchod. Čisticí proces jede v plném proudu. Vylezu ven a ani si nesednu a už se zase vracím. Připadá mi to jako zrychlená groteska. Nahoru, dolů rozepnout, utřít, zapnout a pořád dokola. Toaleťak je jen bílý flek bez formy, takže jen automaticky po něm sahám.
Když tam sedím naposledy, tak se mi začali třást extrémně ruce. Vím, že to znamená, že něco ve mně mi brání něco pustit, tohle se mi dělo i při soudních stáních. Alespoň tady mám důvěru, že se děje něco, co je v pořádku.
Naposledy usedám před záchody. Vím, že dál už nedojdu a potřebuji zůstat strategicky zde.
Neustále je u mne jeden z místních kluků. Najednou se vedle mne objevila jedna z holek a kouká na mne beze slov. Myslím si, že je to iluze a neustále si protírám oči, ale nejsem ani schopen se zeptat, tak to vzdávám a už se jí nevěnuji...
Po chvíli zjišťuji, že už ani nedokážu sedět. Moje tělo vypovědělo službu.
Moje jediná potřeba byla se rozplynout v trávě a nic neřešit.
Úplně jsem se do trávy zahrabal a bylo mi všechno jedno, kompletně pouštím kontrolu nad vším, co je s mou osobností a bytosti spojené. Je mi jedno co ze mne vyjde a kudy to vyjde. Naštěstí si moje tělo našlo způsob, aby se nic z toho nestalo a cítím, že má důvěra v to, že se to nestane, pomohla, že se to ani nestalo. Výhra 👌
Jsem smířený s tím, že tohle je můj věčný odpočinek. V tenhle moment se mi obrovsky ulevilo.
Ležím a jen vydávám hekací zvuky. Gilmer se mi ted věnuje nonstop a pokouší se ze mne smést veškerou tu negativní energii, která mne stále ovládá.
Kluci se mne snažili zvednout, ale já věděl kde je moje místo a nehodlal jsem jej opustit, vpitý do země. Tak alespoň podemne našoupali karimatky a postupně i přikryli dekami. Jsem ztracený v čase. Přijde mi, že jsem tu věčnost a pořád to nekončí. Zvuky zintenzivněli na maximum. Když kolem mne někdo chodí, přijde mi to, jak když někdo buší do zdi.
Gilmer je neustále se mnou a očišťuje mne větví jedné z rostlin, které používá pro ceremonie. Začínám se uklidňovat za zvuků svého hekání. Udržuje mne to ve vědomí, že ještě žiju.
Pomalu si uvědomuji, že přichází úleva. Užívám si, že nevnímám tělo a koncentruji se na zvuky džungle, které mne uklidňují. Jsem zakuklenej jako motýl, než roztáhne křídla. Představuji si to, jsem v plné síle, nadechuji se a rozevírám křídla.
Je mi nádherně, ležícímu uprostřed džungle v téhle zakuklené pozici. Začínám opět dýchat.
Vrací se mi veškeré ty prožitky a přemýšlím, co to mělo být…
Když už jsem z té země dostatečně otlačený, tak se rozhoduji vstát. Odcházím v malátném stavu za pomoci dalšího strážce, Richarda, na poslední záchodovou zastávku. Konečně je vše opět jak má být a já i vidim toaletak👌
Odcházím si lehnout k sobě do postele. Je 3:50 ráno. Pro mne to však byl intenzivní několikaměsíční prožitek.
Odešel jsem právě včas, začíná klasicky noční liják…
10.den
Tenhle den byl v duchu pokory a bolesti. Celý den jsem se jen vzpamatovával z předešlé noci. Po snídani jsme šli na procházku, opět jiným směrem do džungle.
Po návratu oběd , poté očista před ceremonii a psychická příprava. Tentokrát jsem si řekl, že to zkusím jinak. Dal jsem si 2hodky meditací s hudbou.
4.ceremonie - Maestro Sîna
Dnes už je maestro Sina připraven vést ceremonii, kolena se trochu umoudřilo.
Po vypití jen slabé dávky se zahaluji do tmy a čekám. Je to tady, přichází opět známý pocit, který se mění v intenzitě. Najednou to přechází do stavu, kdy se mi rozjel adrenalin a tělo se začalo Ayahuasce opět bránit. Měním pomalu pozici a pokouším se sklidnit. Když se to konečně podařilo, rozsvítí se u mne červené světlo a Rostlinka mi říká, že vydávám mručivé zvuky, jestli můžu přestat 🙈 bylo to, jak jsem se předchozí ceremonii naučil udržet ten adrenalin pod kontrolou.
V ten moment se ve mně rozjely všechny nezpracované věci, které jsem si tady chtěl vyřešit. Vše se mi uvnitř protočilo, žaludek, střeva, obrovská úzkost, což mne opět vrátilo do stavu, kdy moje buňky začali s ayahuascou bojovat a já musel utéct na záchod, kde probíhal můj čistící proces.
Pak jsem zůstal nějaký čas venku, než jsem se zklidnil a vrátil se na místo.
Po chvíli přišel Gilmer a dělal mi soukromou očistu zpěvem, zatímco maestro očišťoval někoho jiného, pak došla očista od maestra i pro mne. To už jsem byl však ve střízlivém stavu, sklidněném a v klidu jsem si tím prošel.
Cítil jsem frustraci a jen jsem se potřeboval zakuklit a zaspat to.
11.den
Po snídani jsme šli na sdílení a má frustrace vzrostla, když jsem zjistil, že již všichni měli další transformační zážitky, které jim změnily život ze dne na den a já se hrabu ve sračkách...
Nicméně vím, že každý je jiný, moje traumata z dětství a ze života, včetně poslední události jsou extrémně jiné, od “běžných lidí”, tudíž i to, že mé procesy jdou cestou temnoty místo světla, dává smysl.
Vim, že mi tahle cesta změní život, když ne ve velkém, jak jsem očekával, tak v drobnostech.
Po obědě přicházejí místní indiáni nám ukázat nějaký folklor a prodat nám jimi vyrobené artefakty.
Kufr se mi pomalu plní a přemýšlím, co zde nechám 😀
Nejdříve tancují sami a pak nás vtahují do kola.
Lídrem téhle rodinky je kluk, který se o mne staral v tu mojí krizovou noc, tak jsem mu loupnul do ruky desetidolarovku jako dík. Asi to vyprávěl celé rodině, jelikož si se mnou chtěli všichni potřást rukou a dost se u toho smáli 🤷♂️😅
Před spaním jsem si poskládal afirmaci odpuštění si a když se někdy uprostřed probouzím a nemůžu spát, tak vnímám, jak to potřebuji dostat ze sebe ven. Při odříkáváni se mi spouští nekontrolovatelně pláč, brečím a brečím a při tom si odpouštím 🙏 zásadní věc pro můj další posun!
12.den
Už strašně dlouho se chystám na půst a dnes je ten den, kdy si mé tělo o to řeklo. Čeká mne pátá ceremonie a půstní příprava je pro to nejlepší.
Po probuzení jdu běhat. Poprvé za 2roky. Moje tělo bylo v extázi. Ještě nezatížené jídlem.
Dneska máme “den herbáře” :)), kdy nám Rostlinka vysvětluje na co jsou bylinky v jeho zahradě. Víceméně jsou to všechny rostliny zde. Vypraví nám o dietách, které je třeba držet, když chci medicínu užívat nebo když s ni chci potom léčit lidi a aby pomohla. A co se stane, když se taková dieta nedodrží , co můžou potom tyto medicíny způsobit.
Je to pouze o silné vůli.
Tohle je něco, co mne oslovuje již delší dobu a moc mne zajímá. Jak léčit pomocí bylinek.
Tabák
Dračí krev 🩸
Kopřivová terapie👌😀 jejich kopřiva má velké trny a po ošlehání dojde k masáži. No prostě top👌
Tady jen výpis rostlin z Honzovy zahrádky :)
Piñon Colorado
Ortiga
Chri wayusa / sanango
Uchu sanango / sananga
Yutzuk / bobinsana
Rain tree database
Cruz caspi
Durman / toe / floripondio
Coca
Ajo sacha
Chugri yuyu-penicilina / Kalanchoe pinnata
Piri piri- plantas aromaticas
D. Cabrerana
Psychotria viridis
Wayusa (ilex guayusa)
Hielo del monte (solanum quitoense)
Croton lechleri - sangre de drago, dračí krev
Po téhle procházce, kde jsme vyzkoušeli a ochutnali většinu bylinek, spojené s mým půstem, wayusou, a ranním během, jsem se dostal do takových vibrací, že jsem si připadal, jak když lítám. Opravdu nádherný stav..
Opět další očista uvařenými bylinkami před dnešní ceremonií a polehávání/příprava na večer.
Kapu si ještě Sananga kapky do očí, pro lepší zrak a jdu vyzkoušet jednu bylinu pro růst vlasů😅
S troškou vody se na drť rozmačká, vznikne pěna, která se pak na vlasy aplikuje.
Pár hodin před ceremonií jsem si začal poslouchat hudbu Standy Klapucha a v ten moment se mi otevřelo 💓 po 30letech. Bez alkoholu, či jiných omamných látek. Byl to tak silný prožitek, že jsem musel utéct k řece, abych to mohl prožít v plné parádě😊
Bylo to to, pro co jsem si sem v první řadě přijel 🙏 Probrečel jsem si tu několik hodin. Tomu říkám ecstatický prožitek😊
Věřil jsem, že následná ceremonka bude zlomová. Moje tělo bylo v nových vibracích, které snad ještě nepoznalo. Nemohl jsem shodit rohlík z obličeje...
5.ceremonie - maestro Sîna
Tak bohužel ani tahle poslední společná ceremonie mi nepřinesla prožitek z jakékoli vize nebo jakýkoliv jiný.
Dal jsem si menší dávku, ta však neudělala nic. Po následném přídavku tam něco začíná přicházet, ale vždy když už se začínám nalazovat a propadat do světa lehkosti, mne vyruší zpěv šamana Siny. A zároveň i nepříjemný pocit z vibrací, kdy se začíná vyplavovat adrenalin a mě tělo na to reaguje panikou.
Nic. Nezbývá mi, než důvěřovat procesu a tomu, že Ayahuasca pracuje i na pozadí 🙏 stejně jako to udělala s mým srdcem.
Jsem celou noc v polospánku. Z templu odcházím již za světla, jako poslední.
13.den
Poslední den v centru, prší. Jdeme se všichni rozloučit s šamanem Sînou a jeho synem Gilmerem. Je z toho pěkné posezení, kdy sdílí on i my zážitky, včetně jeho příběhu z Peru, kde žije.
Honza Rostlinka
Já se zde mimochodem dozvídám, že se mnou při minulé ceremonii pracoval déle z důvodu negativních myšlenek, kterých jsem prý plný a že má “nemocná” hlava potřebuje “více zpívání..
Tři jsme se rozhodli pro individuální ceremonii, kdy nám bude pomáhat individuálně.
Po obědě vyrážíme k vodopádům😀
Cesta sice deštivá, ale vodopády za to stojí 👌
Jako vždy, i v dešti jsem neváhal si dát pořádnou koupel👌
Po cestě zpět se nám ještě podařilo narazit na honačky krav, které nebyli schopné dostat krávy z cesty a kupodivu ani naše volání a pískání😃
Večer byl už poklidný, nafutrovali jsme se poslední úžasnou, zdravou večeří, poseděli a já s holkama jsme se vydali na naši poslední ceremonii/ léčení, se Sinou. Zpíval nám nádherné Ikarosy a holky, které jsou na rozdíl ode mne “napojené” , tak říkali, že měli léčivý prožitek.
Věřím, že i u mne se podařilo zapracovat na mých negativních podvědomých myšlenkách, leč jsem u toho nic neprožíval jako ony.
Ayahuascu pije tentokrát jen šaman(já si tedy taky trošku dávám, ale jen alespoň kvůli napojeni se).
Co říká Sina je, že při tomto léčení on vidí jen energie člověka a vidí, co je na každém v nesouladu s ním samým. Dle toho pak zpívá ozdravné Ikarosy "na míru".
Jdu na řadu jako poslední a končím o půlnoci.
Jdu si ještě na hoďku sednout k řece, abych vstřebal tenhle poslední zážitek z tohoto božského místa🙏
15.den
Dávám si opět double snídani. Sdílíme si poslední zážitky a rozjíždíme se třemi taxíky různými směry. Jeden jede do Baños, druhý do Quita a náš třetí do Teny.
Já jsem se ještě večer rozhodoval nad třemi plány. Zůstat ještě v centru u Rostlinky nebo jet dobrovolničit do místní komunity, kde jsem byl při prvním pobytu v Teně a kdy jsem Misajlovi , který to tu vede slíbil, že mu tam pomůžu a tím pádem zůstat v džungli a vstřebat prožitky z centra a nebo odjet s Pavlem k oceánu na posledních 5dní.
Vyhrál oceán a surfařské městečko Montañita.
Objednal jsem jednu noc v Teně, v hostelu, v kterém jsem byl před Ayahuascou. Nashly, která to tam vede tam mela ještě moje kalhoty co jsem tam zapomněl. Taxík mne tam vyhodil, kluci jeli do města a já tam ubytoval moje a Pavlovi věci.
Ve 20.30 nám odjíždí autobus do Guayagyllu(9h cesta) ,kde přestoupíme na bus do Montañity(2h). Je třeba dodat, že Guayagill byl poslední roky “NO GO zónou”, kvůli represím zde a drogovým kartelům. Doufáme, že na autobusáku, kde budeme pár hodin čekat na přestup, to bude ok.(bylo, naprosto)
Všichni jdeme společně na první kafe po měsíci a malé jídlo. Zároveň se stavujeme v krámku s cetkami a skupujeme co se dá 🙈
Má první káva :)
Loučíme se s Luckou a Sebastianem, s kterými se potkám za 3 týdny na Lucčiným semináři v Praze a Honza nás bere sebou k Luisovi do Jumandy jeskyně asi 20km za Tenu (Luis je kluk, s kterým se Honza potkal před odjezdem do centra). Pár dní tu zůstává, chce si projít s Luisem ještě jednu ceremonii s Ayahuascou. Zároveň jsem mu domluvil jeden den dobrovolničení v komunitě (nakonec nedopadlo).
Jdu jen já s Pavlem, Honza už byl.
Jeskyně je nádherná, plná krápníků.
V jednom místě jsme se zastavili, Luis nás pomazal blátem z jeskyně, prý po půl hodině budeme mít kůži jak nemluvňata.
Vypli jsme čelovky, nastala neproniknutelná tma, v které je slyšet jen zvuky netopýrů a on začal s Ikarosema a hraním na flétnu.
Byl to ohromný zážitek a skvělé zakončení a vstřebání práce Ayahuascy..🙏
Pak jsme se šli vykoupat do vodopádu, kde byla i 4m prohlubeň, do které jsem se ponořil👌
Opět jsem zkoupil nějaké cetky, rozloučili jsme se s Luisem a vrátili se busem zpět do Teny.
Tady jsme se rozloučili s Honzou a skočili si na pozdní oběd.
Po návratu do Teny jsme si šli ještě projít místní tržnici.
Pak rovnou na hostel. Tady jsme se potkali s dalším Čechem, dalším Pavlem, který má za 3dny nastoupit taky k Honzovi Rostlinkovi na nový turnus.
Tena z hostelu Tena Nãui
Sdílíme s ním naše zkušenosti, dal jsem mu kontakt na Misajla, taky by rád dobrovolničil😀(tak jsem zvědav, jak dopadne tohle).
Pak přicházejí i další cestovatelé, kluk z Portugalska, žijící v Německu a v Ostravě dělal rok vejšku. Cestuje s přítelkyní, Němkou po jižní Americe, pak 2 Holanďané, kteří jsou na 4 měsíční cestě po jižní Americe a další. Je nás pěkná mezinárodní grúpa😀
Nechali jsme si zavolat taxíka a opouštíme tyhle lidi a tohle místo s myšlenkou, že se chceme vrátit 🙏
Vyrážíme na celonoční cestu..
16.den
Cesta trvá dohromady 14h a přišlo mi, že celou cestu z kopce. Řidič byl pořád na brzdách a já měl co dělat, abych neustále nesklouzával ze sedačky. Alespoň tedy cesta do Guayaquilu. Přijíždíme v 6h ráno. Zde je letiště na jednom místě s autobusákem. Dáváme snídani a kafe(pěkně hnusnou) a za hodku nám jede druhý bus do Montañity.
Tady se jede skvěle. Za 3hoďky vystupujeme😀🏖️☀️
Jdeme první do mého hostelu, kde mne týpek překvapuje tím, že pokoj mám sice připravený, ale jestli tam chci dříve, chce $5. Naprosto opačný přístup, než jsem zažil do teď. Jsem rozhodnutý mu tohle zohlednit při hodnocení na bookingu (můj názor se začne postupně měnit :)). Nechávám tam své věci tedy na recepci a jdu s Pavlem do jeho ubytka, bydlí kousek ode mne.
Má skvělé ubytko na rozdíl ode mne. Chystá se ten týden zde prosurfovat, zatímco já hodlám vstřebávat uplynulých 14dni, meditace, běh (pláž je ideální), cvičení, opalovačka, koupání.
Jdeme se tedy vykoupat a pak najíst.
Rozdělujeme se. Jdu se ubytovat a rovnou si i lehnout. V buse jsem nespal, jsem grogy.
Probouzím se v 18h, akorát jsem promeškal západ slunce. Neva, nebyl poslední. Jdu se projít po pláži.
Jdu si nakoupit ještě nějaké jídlo do sámošky, mají tu za pár korun dračí ovoce. Myslím, že tohle tu budu jíst, jak vždycky v Chorvatsku melouna😀
a pak s knížkou a čelovkou na pláž.
17.den
Dnes byl nečekaný budíček. V 6h ráno tady začalo vydávat něco zvuky, jak když startuje letadlo. Na tohle byli i špunty krátký. Chci si rozsvítit, ale zjišťuji, že nejde elektřina.
Nic, beztak jsem si chtěl jít zaběhat než vyjde sluníčko.
Na pokoji jsem si zacvičil a vyrážím na pláž. Po cestě vidím viníka toho šíleného zvuku. Vedle mého hostelu je velký hotel, před kterým stojí bouda snad s největším generátorem, jaký jsem viděl a řve co se dá. Rozjeli ho, aby to utáhlo ten hotel.
Jinak obecně v Ekvádoru mají problém s elektřinou. Důvod je, že většina země bere elektřinu z vodních elektráren. Bohužel jsou letos malé srážky a tudíž tohle není výjimečná situace.
Běhání bylo super, ale dlouhý. Nakonec už jsem sotva pletl nohama.
šel sem to spláchnout v moři a pak na hostel.
Po sprše jsem si udělal snídani šampionů a vyrazil zpět na pláž.
Dneska to bylo o těžkém relaxu a tak to tak i dopadlo.
Vzal jsem si lehátko se slunečníkem za $5/den a byl jsem jasnej 😀
Postupně začali chodit plážový prodejci a začali s nabízením.
Hned u prvního jsem neodolal😀
Pak to na mne zkoušela nějaká černoška, ze mne namasíruje, ale odolal jsem💪
U druhé už však ne😂
Přišla, sedla si ke mne, řekla, že je Martha z Kolumbie a vůbec ji nezajímalo, že jí říkám, že nechci. Je vidět, že mne měla přečteného 😀
Podlehl jsem. A ještě, že tak. Nohy jsem měl z běhání rozbitý, takže nakonec super. Jako třešnička na dortu bylo, když z ničeho nic šla ze zadu, chytla mne za hlavu a trhla. Tohle jsem viděl jen v televizi😀 Pak mne chytla z druhé strany a to samé. Takhle ve mne ještě nezakřupalo. Wow, bomba😀
Střídám koupání s opalováním a na oběd jdu vyzvednout Pavla do jeho hostelu. Ten si mezitím našel kámošku ze Švýcarska.
Dali jsme se tedy do řeči a vypadlo z ní, že přiletěla z Kostariky, kde byla měsíc. Tady se chce naučit španělsky, má zaplacený měsíční kurz, v rámci kterého bude cestovat do Quita a do pralesa. Chce pak ještě do Peru. Příjemné si tyhle příběhy vyslechnout 😊
Pavel se i podruhé na sluníčku (poprvé v Quitu před Ayahuascou) zvládl spálit 🫣
Tak se těšil jak bude surfařit a nakonec z toho nic nebude.
Oběd byl opět geniální👌😀
Po něm se vracím na své místo a sleduji oceán. Nic vic, nic míň 😍 A to až do západu slunce.
Vracím se do hotelu, kde se potkávám se zbytkem ubytovaných. Jeden amík, "přestárlý"(v mém věku😃) surfař a pak parta 4 mladých peruánců.
Všichni si kuchtí svá jídla. Ja však držím dietu, která mi jednoduše dělá dobře,bez alkoholu a bez večeří, takže jen mlsně sleduji.
Večer jdu ještě do městečka, je pátek a začíná to žít.
Nakoupil jsem nějaké drobotě k jídlu a vrátil se zpět.
Myslím, že zítřek bude mít hodně podobný scénář 😀
Jo a dneska bylo v Peru zemětřesení o síle 6 Richterovy stupnice. Epicentrum bylo u Teny, odkud jsem včera přijel a další pak kousek od Quita. Tady nic cítit nebylo, ale upozorňují před tsunami. Tak snad nebude🤷♂️
18.den
Bylo to podobné jako předchozí den🤷♂️😀
S výjimkou noci, kdy to tady pořádně žilo. Já si šel i tak v 8h lehnout. Tenhle výlet mne naučil chodit spát, když jsem unavený👌
19.den
Ráno jdu opět běhat, ale při příchodu na pláž jsem nechápal. Už tedy to, že muzika jela podobně jako v noci bylo podezřelé 🤔
V 7h ráno bylo všude podobně lidi, jako přes den.
Pak mi to došlo. Všichni pařili přes noc a jenom pokračovali dál 🙈
Lidi tancovali, padali, pili a jedli, jak když je konec světa. Všude ukrutnej bordel.
Později pak dokonce stříleli rachejtle, v 9h ráno🫣
Běh jsem dokončil na konci pláže, kde zrovna Pavel surfoval. Nikdy jsem to nedělal, tak jsem to šel zkusit😀 Fungovalo to a bylo to super😃
Večer jsem se šel ještě projít do městečka. Nakoupit si nějaké ovoce k večeři a na zítřek.
Tady jen pár fotek klasických Ekvádorských 😊
Zítra nás čeká poslední den. Autobus do Quita nám jede ve 20h. A čeká nás opět delší noční jízda. Tentokrát 10h😀
20.den
Šel jsem se rovnou vykoupat, pak si udělal snídani a rovnou si sbalil. Byl jsem dohodlej, že můžu být na ubytku až do večera.
Potkávám se tu ještě s tou partičkou surfařů z Peru. I oni to dnes balí a přesouvají se jinam.
Potkávám i Briana(přestárlý surfař), mého souseda. Je z Vermontu, USA. S jedním klukem jsem žil už v Coloradu, tak si máme o čem povídat. Ráno jsem ho viděl v moři, jak si užívá vln jako já, ale neserfuje.
Prý si hned první den zranil nohu, tak si dává voraz. Má před sebou ještě 2měsíce😃
Tak jsem ho politoval a vyrazil jsem na pláž. Poslední den jsem chtěl strávit na pohodu. Ok, tedy na ještě větší pohodu😃 tak jsem se natáhl do písku a poslouchal jsem moře a vlastní myšlenky 🙏
V polospánku jsem si všiml, že si ke mne lehnul nějaký pes, tak jsme tam takhle leželi nevím jak dlouho ve dvou. Naštěstí bylo dopoledne pod mrakem, takže jsem se nespálil ještě víc než už jsem😃
Když jsem se probral a následně vykoupal, tak jsem vyrazil na útes, kde jsem ještě nebyl.
Byla to nádhera. Nicméně jsem tam sebou švihnul tak, že jsem krom několika škrábanců, spadl na stehenní sval a bolí to jako sviňa, že kulhám tak, že sotva chodím 🙈
Potřeboval jsem si něčím zlepšit náladu, taksi jdu koupit Cevice ke stánkaři. Chystám se k tomu celý týden 😃
Je to top 👌
Večer se potkáváme před odjezdem ještě s Pavlem na večeři.
¨
a nakupuju poslední drobné dárky. Tenhle týpek mi chtěl prodat i hulčo😃
Odjíždíme z nádherné, leč na mne až moc hlučné Montañity. Asi už jsem starej. Zároveň vnímám, že po těch 14dnech v džungli mi už chybí příroda..
Čeká nás 10hodin do Quita. Tedy mělo to být 10h, bylo to však 12h...😅
Jízdenku jsem objednal já, s tím, že jsem si myslel jak znám Quito. Objednal jsem nám to na severní zastávku místo na hlavní nádraží odkud jede metro skoro až k ubytku, kam jsme potřebovali.
Jenže severní zastávka je až na severu🙈 odkud je i městským autobusem daleko. Pavel se pokouší od řidiče zjistit, kam až nás to vlastně vezou 😅
Nu nic. Je třeba jednat. Vystupujeme na místě, kde pravděpodobně vidí gringos jednou za uherák.
Po čtvrt hodině vyzvídání jsme se zařadili do fronty na bus, který by nás měl zavést k metru na druhé straně města🤷♂️😃
Hurá, po hodině v perfektní zácpě jsme se dostali k metru.
Tady je úplně jiný Ekvádor 😲 vše je naprosto nové a není tam ani moc lidí. Otevřeli jej cca před rokem. Metro má jen jednu trasu a to z jihu na sever.
Uvnitř je to jeden dlouhý vlak, který není rozdělený na vagony jako u nás.
Vystupujeme na naší zastávce a odcházíme do ubytka na sprchu a postel😊
Ještě jsem se chtěl zastavit na La Mariscal marketu pro nějaké drobnosti, tak vyrážím a pokouším se s místními smlouvat co se dá. Jak jsem již zmiňoval, neumím to.
Ale nakonec se daří 😃
Jdeme si dát ještě oběd, tentokrát jsme dali indickou a čekáme než nám přijede objednaný taxík.
Dáváme s Pavlem poslední kafe a loučíme se, odchází na let do Amsterdamu a já do Madridu.
Zjišťuji, že jsem v tom ubytku nechal mikču, kterou jsem si koupil u Rostlinky😢 Píšu Báře, jestli mi ji bude moci někdo dovézt, tak snad🤷♂️🙏(povedlo se).
Po průchodu imigračním se ještě potkávám s mými slovenskými kamarády od Rostlinky, Paulínou a Paľem. Čekáme společně na let, který je cca o půl hodky opožděný.
Jdeme si stoupnout k těm 200lidem, kteří také čekají na boarding jako my, když slyším, že vyvolali moje jméno, že mám přijít k desku. Hned mi automaticky naskočily všechny procesy před odletem a přemýšlím, který jsem mohl udělat špatně 🤔🙈
Když se ptám co, tak mne jen bez vysvětlení přednostně pouští do letadla 😅
Po třech týdnech opouštím Ekvádor
Plný zážitků a poznání, něco, co ne každý zažije.
Dopoledne přilétám do Madridu, kde strávím jeden den, než odletím nazpět do Prahy….
21.den
Celou cestu jsem prospal, tedy skoro celou. První 2hodiny byly takový turbulence, že jsem byl bez šance. Pak už jsem však prospal celý let, probudil jsem se až poté, co mi přistál v ruce sendvič k snídani, půl hoďky od Madridu😃
Z letiště jsem zamířil pěšky cca hoďku na ubytko, převlékl se a dal sprchu. Pak jsem vyrazil do víru Madridu.
Vzal jsem bus, pak metro a jel jsem do centra. Prošel jsem většinu hlavních “atrakcí Madridu”😃
Bylo 15’C a slunečno, takže značka ideál 👌
Když jsem se vrátil k ubytku, tak jsem si dal ještě véču a šel si asi v 9h lehnout.
Mají tady super žaluzie, přes které není nic vidět, dávám špunty, na chodbě je nějaký bordel. Nařizuji na hodinkách na ruce vibračního budíka na 6.15 a jdu spát 💤.
22.den
Vstávám s tím, že vidím, že je přes neproniknutelný žaluzie vidět světlo. To znamená jedinou věc. Svítí už sluníčko a já zaspal😲
Je 9.45, tudíž čas mého odletu. Chvíli jsem zmatkoval a pak kouknul na další let. Czech airlines letí ve 14h👍
V klidu se pobalím a jdu pěšo na letiště. Času dost.
Výlet je zakončen hodinovým zpožděním kvůli poruše na zbrusu novém letadle..
Na závěr…
Tohle dobrodružství byl můj sen, po kterém jsem toužil již 20let, od přečtení knížky, “Celestínské proroctví”.
Pamatuji si jak dnes, co jsem u čtení série těchto knížek zažíval ❤️ tenkrát, cca před 20lety, to jsem žil ještě v Anglii, jsem se začal učit španělsky.
Bohužel jsem nezareagoval na mou intuici dost rychle a hlava mi to postupně vysvětlila, že je lepší si užívat bohémského života, chlastání a hulení a nikam netrajdat..
Po druhé to ke mne přišlo během života v Coloradu a před odstěhováním se do Čech. Dopadlo to podobně. Po třetí pak na začátku mé vnitřní proměny, cca deset let zpět a párkrát ještě během. Důvody neudělat to byly teď už jiné. Peníze, čas, rodina, práce…
Teď už to však bylo moc silné a musel jsem si dovolit jít přes všechny tyhle důvody. Práce nebyla a naopak čas ano.
Mé srdce konečně přeřvalo hlavu.
Jsem nadšený, že jsem konečně do tohoto dobrodružství šel a ještě si to dovolil v tom nejtěžším období mého života 🙏
Potkal jsem zde partu skvělých lidi, kteří vnímají bytí na téhle zemi podobně jako já, stejně jako srdečné místní obyvatele.
Vnímám Amazonii jako srdce téhle planety a bylo to tak i cítit. Cítil jsem se tam jako doma.
V centru u Honzy Rostlinky především🙏❤️
https://www.vypravadoamazonie.cz
Tuším, že se tam ještě jednou vrátím. Vnímám to, že to tam ještě nemám uzavřené😊
Rostliny, které zde rostou jsou jednou velkou lékárnou a mne moc láká s nimi “být”, pomáhat s nimi jiným, kteří si neumějí pomoci v jejich chorobách či nastaveních...
Ale to už je píseň budoucnosti a uvidím, kam mne teď mé vnitřní vedení povede, abych byl šťastnější než v první půlce mého života 🙏❤️
Comments
Post a Comment