Camino de Santiago de Compostela
Tak to bylo něco málo přes 3měsíce, co jsem se vrátil z Ekvádoru. Práci stále nemám, takže vyrážím na další dobrodružství, kde bude dostatečně prostoru si promyslet, co dál se svým životem a spojím to s mým dalším snem a to, projít si Svatojakubskou poutní cestu.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Svatojakubsk%C3%A1_cesta
Jelikož jsem našel levnou letenku do Bordeaux, tak vyrážím na starou cestu nazvanou Vouie de soulac, která tudy vede.Druhá polovina by již měla být v tomhle směru praktičtější a po cestě jsou již Alberguy, neboli noclehárny pro poutníky. V tuhle chvíli nemám ještě moc vymyšleno, jak budu nabíjet telefon, tak jsem zvědav, jak to dám🙈😊
Před týdnem mne chytli ploténky a nejsou ještě úplně dobrý, tak doufám, že vydrží.
Cesta je dlouhá 1000km a počítám, že by mohla trvat kolem 5týdnů, když půjdu cca 30km/den.
Předpověď počasí je rozmanitá 😀
1.den
V 9h opouštím Budějce, na hlaváku v Praze se potkávám se ségrou a jedeme na letiště.
Batoh má dohromady cca 25-30kg🫣bivak, spacák a karimatka udělali své, takže už se bojím, jestli projdu bez poplatku.
Prvni cesta je do Ženevy, kde mam 3h čas na přestup do Bordeaux.
Hle, opět jako při cestě do Ekvádoru, mne čeští zaměstnanci nízkonákladovky zkasli o €58. Ach jo. Teď už vím, že při odletech z Prahy to prostě jine nebude.
Ženeva je asi nejhorší letiště, kde jsem byl. Všude reklamy na ty nejdražší věci, ale letiště ve zkratce ošklivé, zásuvky na nabití jen na par místech, kde byl mrak lidi a na některých ani nefungovaly.
Dal jsem si kafe a po půl hodině se mi podařilo připojit na wifi(nedošlo mi, že Švýcaři nejsou v eu a tak mi nepojedou data🙈).
Řekl jsem si, že si tentokrát raději připlatím ta ten batoh, tentokrát 35CHF, ať to mám levnější. No a co se nestalo, nikdo to nekontroloval/neřešil.
Teď jsem si i vzpomněl, že i po cestě do Ekvádoru a zpět to bylo stejný. Řeší to prostě jen v Praze🤦♂️
Let trvá jen hodku, ale moje první cesta vede na ubytko, které jsem si pro jistotu zaplatil, jelikož přilétám až v noci a abych měl první den fresh start(najezen, umyt, dobitý mobil a pořádně odpočatý).
Zkusím se zeptat na bus, ale spis to vidim na první pěší 2h výlet ..
A dopadlo to tak. Přílet 19.30 a ve 21.30 na ubytku se zastávkou u mekáče😀
Dal jsem horkou vanu a padl jsem za vlast…
2.den
Probudil jsem se připraven. Byla tu za €10 snídaně a zde jsem dostal své peníze zpět 😀👌
Nabouchal jsem se do sytosti, že mi to vydrželo na celý den.
Vyrážím!💪
Po asi 5km další potíž, když jsem utahoval přezku, přehnal jsem to a praskla🤦♂️ mimochodem každý díl batohu je extrémně důležitý, jelikož je narvaný k prasknutí a potřebuje vydržet 1000km. Ted už vím, že musím být při každé úpravě více opatrný.
Jinak cesta byla super, rovná, ale bylo horko, cca 25’C☀️
Nakonec jsem musel dat tři koupačky. Největší krize byla když jsem se blížil k městu Biganos, kdy jsem se musel svlažit ve strouze😀 nohy a záda mne zároveň už dost bolely. Byl jsem na 25km.
Pak jsem však vstoupil do města, kde mne již čekalo očekávané jezírko😀 šel jsem kolem něj a vyhlížel jsem, jestli bych tam nemohl někde rozložit bivak..
Vlezl jsem tam do nějaké, na první pohled opuštěné zarostlé zahrady. Tady mne však odchytil majitel.
A tak přišel čas poprvé vyzkoušet kouzelnou formuli, kterou budu používat celou cestu. “Jsem poutník, který jde do Compostely” a řekl jsem, že jsem do jeho zahrady zabloudil a jestli bych ho mohl poprosit o vodu. Byl jsem naprosto vyprahlý a lahev prázdná. Naštěstí uměl skvěle anglicky a byl dost vtipnej děda 👌😀 pak vylezla i jeho žena aby se na mne přišla podívat 🙈 že prý tam dneska už nedojdu, ale měl bych to stihnout do mých narozenin (zeptal se kdy je mam)😅. Atd.
Ukázal mi, kde je nejlepší se tam vykoupat, tak jsem dal druhou koupačku a malý oddych.
Teď mne čekala fáze kafe, pivo, jidlo💪😍
Za pár set metrů se objevil místní krámek s nádhernou zeleninou a ovocem.
Koupil jsem si vaničku jahod, velkou ředkev, rajče, mandarinku, banán a avokádo. Oběd, večeře a na další ráno snídaně, za €6 (byl jsem ještě plný z dnešní snídaně🤣).
No a pak přišel vrchol dne. Pivo a kafe🤩
Zbouchal jsem k tomu ty jahody a ředkev🫣
Rajče pak po cestě a zbytek zůstal na zítřejší snídani😊
Vyrazil jsem přes město a už jsem měl představu, kde chci přibližně přenocovat.
Co mi udělalo obrovskou radost bylo, že jsem narazil na svou první Camino značku, kterou je cesta značena a kousek od toho vyschlý pramen se světci, kde byly předměty od poutníků tak i já jsem jeden přidal.
Kousek od brčalniku, kde jsem dal dnes poslední koupačku. A také kousek od dálnice a železnice 🙈 naštěstí jsem si vzal své oblíbené špunty a škrabošku👌
Je 21h, jdu spát. Připadám si jak po půlmaratonu a jak zbytý holí. Myslim si, že jsem první poutník, co dá 1000km s 30kg malým batůžkem 🙈
Dnes mám za sebou 36km.
3.den
Celou noc jsem spal na pětiminutové etapy, si myslím.. přeci jen mi už není 20 a spánek na karimatce, ve zbitém stavu, tomu moc nepřidal. K ránu ještě začalo pršet. Od 6h už jsem jen čekal na východ slunce, abych si za světla sbalil a vyrazil. Šlo to o to líp, že vše bylo mokré, smíchané s pylem😅
Po drobné rozcvičce a sněženém ovoci, vyrážím.
První polovina vedla po dost rušné silnici, kde jsem se musel vyhýbat několik km autům a druhá zase písčitým podkladem, který je snad všude. O to víc je chůze těžší.
Někde v polovině, když už mi docházela voda a tak kolem mne uprostřed ničeho zastavil hasič a začal na mne francouzsky. Já, místo, abych si řekl o vodu, tak jsem se mu snažil vysvětlit, že jsem poutník a že nepotřebuji svézt 🙈 každopádně pak ukazoval kříž a že je z fire&rescue. A odjel. V mapách jsem si pak našel, že ten kříž mají v té mapě ti hasiči a přímo na mé cestě , která se jmenuje, až na hranici se Španělskem, Voie de Soulac. Byl jsem rozhodnutý se tam po cestě zastavit.
Mimochodem vůbec nepotřebuji navigaci, jelikož cesta je skvěle značená, jak v mapě, tak přímo na cestě 👌❤️
Uvědomil jsem si, že potřebuji být nějak označený značkou “Camino”, abych byl rozeznatelný na cestě, kde podél lidi tuhle tradici ctí a lidem pomáhají. Jenže jsem nevěděl kde ji vzít. Nakonec to však bylo vyřešeno za mne. Narazil jsem na rozcestník, kde byl mrak těchto značek a jedna vypadala, že půjde i slepit. Omluvil jsem se a poděkoval. Věřím, že ten co ji sem lepil, ji tam dával pro mne🙏
Nalepil jsem si na flašku.
Později jsem pochopil. O kus dál jsem lemoval vojenské letiště.
Když jsem se blížil k městu Sanguinet , kde jsem si chtěl říct o knížečku na razítka pro poutníky, tak už mne nohy sotva nesli a docházela mi i voda. Dnes bylo opět kolem 25’C☀️
U města je i velké jezero La Gourgue, kde jsem se plánoval vykoupat. Nakonec jsem těsně před ním zamířil do u něj ležícího kempu, kde jsem hledal nějakou vodu. Tam jsem našel i sprchy, tak jsem si dal komplet očistu a napojil jsem se. U jezera jsem si pak jen lehl na lavičku a hoďku spal☺️
Když jsem se probral a šel kolem jezera dal, tak jsem narazil na stánek, který mne vtáhnul. Byl čas oběda. Přeci jen dnešní a včerejší snídaně byly rozdílné 😅 mimochodem snad nikdy nechutnalo pivo tak dobře 🤤
Když jsem dojedl, tak jsem se rozhodl si skočit do kostela, jestli tam nenarazím na někoho, kdo mi dá aršík na razítka na cestu. Než jsem vstoupil, tak jsem položil batoh před dveře kostela. Uvnitř mne pak pohltil takový klid, že jsem si šel sednout a pomodlit se ta zdar mé cesty a především aby mne podrželi mé nohy, na kterých to doslova stojí😃
Po chvíli ke mne přišla kostelnice, jestli je ten batoh venku můj (mam tam nalepenou tu značku 😀) jestli jsem tedy poutník a chci místnost na přespání 👌🤩(budova vedle kostela)
Jasny znamení, že dneska mi stačilo 26km.
Zavolala mi do infocentra, jam jsem si skočil pro klíč a kde jsem dostal své první razítko 😃
Dnes spím na matraci, s veškerým zázemím co potřebuji🥰
Přepral jsem si ve dřezu věci a skočil si do městečka na kafe a koupit něco drobného na jidlo.
4.den
Skvěle jsem se vyspal😀
To nejjednodušší spaní je prostě nejlepší. Posnídal jsem zbytky ze včera, zacvičil jsem(dělám vlastně pravidelně, ráno, přes den , večer. Jinak bych se asi nehnul. Udělal jsem si čaj a kafe z poutnických zásob kostela a sprcha. Nechávám příspěvek ba kostel za přenocování plus hamaku(snad ji najdou využití). Vůbec nechápu, proč jsem ji sebou bral🤷♂️ Myslím, že takhle dopadnou i další věci 😂
V 9h vyrážím, poprvé za deště.
Mám však sebou pláštěnku z Dekáče, kterou jsem sebou táhnul a ani nevyndal, už do Ekvádoru. Takže opět připraven😅
Pláštěnka pecka. Vypadá to, že za deštů budu mít mokrý jen boty😃 Takže teď se jen už o ně co nejlépe starat, aby těch 1000km přežili..
No, dneska to určitě nebyl den, kdy bych je šetřil.
Tenhle terén by byl skvělý pro krosový motorky, určitě ne pro chodce🙈
po 10km jsem narazil na dům, tak jsem si tekl, že je poprosím, jestli bych si mohl pod střechou na chvíli odpočinout.
Vystartoval tam na mne psík a asi po 2minutach se přibelhal i mladej kluk o berlích. Vůbec mi nerozuměl, tak jsem se pokusil alespoň rukama mu ukázat co potřebuju. Mávnul rukou a zmizel. Pesan mi tam dělal společnost, než jsem vyždímal ponožky, napil se a najedl😊
Po 14km přestalo pršet a konečně jsem se dostal na asfalt👌😃
Za chvilku pak vysvitlo i asi na hodku slunko☀️😊
Dorazil jsem do města po cestě, kde jsem si plánoval buď v kostele nebo v infocentru nechat dát razítko a zároveň jsem je chtěl poprosit, jestli nemají někde místnost s vařičem, kde bych si uvařil nějaký těstoviny s omáčkou..
Uvědomil jsem si, že budu muset víc šetřit, jelikož tady stojí všechno mrak peněz.
Nic, kostel prázdný, tak jsem se tam alespoň opět pomodlil za zdar cesty a odpočinul. S tím, že pak zkusím tu infošku.
Ale co čert nechtěl, kvůli kostelu jsem tam přišel 5minut po zaviračce🙈
Tak jsem vyrazil do blízkého Aldi, kde jsem si nakoupil oběd. Asi jsem nevypadal moc důvěryhodně, jelikož tam za mnou přišel černý týpek z ostrahy, co to cola z předchozího dne a tictacy z Čech, co mi čuměly z kapsy batohu🫣
Poobědval jsem jak v první cenový, ještě jsem si dal presíčko a vyrazil jsem do druhé půle mé dnešní cesty.
Hned za městem jsem se dostal na krásnou cyklostezku, kde nejezdili skoro žádný kola. Zastavil se u mne jeden týpek a spustil na mne francouzsky, jestli jdu do Santiaga (to bylo jediný co jsem mu rozuměl 😃) tak mu říkám anglicky, že vůbec netuším co mi říká. Nakonec mi ukázal, že teď je předemnou nádherný kus cesty a odjel😃
Dnes jsem byl fakt ve formě, ten dlouhý včerejší odpočinek a spánek udělali své a tak jsem si docela frčel😊
Pořád tady procházím jednotvárnou krajinou. Vesměs jsou to borovicové lesy, které jsou zasazeny v řadách a většinou i oplocené. Dnes jsem za ty 3dny na to přišel , jak to funguje 🤩👌
Pokácí dostatečně vysoké stromy, vypálí co tam zbyde. Pak zořou a zasejou nové stromky a pěkně do řad. Jakmile jsou dostatečně velké, nasadí tam zvěř, kterou pak před kácením vystřílí. Toho jsem byl dnes svědkem.
Obecně ta krajina tady je na jedno brdo. Buď obrovská pole se zavlažováním a něco tam pěstuji nebo tyhle lesíky. Tahle cedule je všude.
Třetí věc, která se opakuje, je tahle rostlina, Hlodáš evropský. Ten je úplně všude. Má to velké a ostré trny, takže už jsem od toho dost poškrábaný.
Blížím se ke svému cíli, městečko Saint Paul en Born, plánuji tam dojít do kostela a buď tam na někoho narazím anebo tam někde zkusím najít přístřešek, kde bych se mohl rozložit a schovat přes noc před deštěm.
Mám za sebou přesně 40km, když procházím kolem kempu. Už jsem málem prošel, když mne napadlo, co bych chodil dál, když se mi nohy pletou a nevím, jak by to tam dopadlo.
Zkusím svou oblíbenou poutnickou větu 😁
Povedlo se. Ani jsem nedořekl, co mám za lubem a už mi správce kempu vymýšlí kam se mnou. Chtěl jsem si původně jen lehnout pod střechu hned za recepcí, ale nedal se. Kemp je liduprázdný, je tu jen pár lidí a on to tu otevřel před týdnem. Prošli jsem pár míst až jsme našli chatku s matraci. Hurá, zase se dobře vyspím.
Nohy už necítím a rozdělávat někde bivak se mi taky nechtělo, ještě v dešti.
Jsem happy🤩
Dojíždím zbytek z oběda, dopíjím svou první Colu po několika letech, vypral jsem boty a ponožky a jdu se podívat, co mne čeká zítra a kde bych mohl popřípadě přespat.
Plánuji vždy jen den dopředu a nikdy se nedívám dál 😊 Je to krásné, když se ta stovková číslice změní 👌🤩
Hurá na další stovku, první je za mnou💪
5.den
Ráno opouštím kemp a vstřícného správce Sebastiana.
Po cestě asi 1km od kempu je obchůdek, v neděli ráno otevřený😲👌
Nakoupím a posnídám u silnice. Dnes bych chtěl dojít cca 30km, buď do dalšího kempu nebo do města poblíž.
Dnes nepršelo, naopak bylo polojasno, takže podmínky pro cestování super😊
Udělal jsem si cca 5km zacházku, abych si prošel město Mimizan a především pláž jeho jezera Lac de Aureilhan. Hned nakráji byl stánek, kde už na mne volala káva 😍
Hodně se šlo buď krásným lesem nebo po cyklostezce lesem👌
Odolal jsem pizza automatu😃
A nakonec jsem se dokulhal do kempu, kde jsem ani nešel přes recepci a šel jsem se zašít za jeden z mobilhomů, kterých je tu mrak a neobydlených. Postavil jsem bivak, šel jsem si dát sprchu, najíst se a spát. Doufám, že ta bolest odejde nebo zítra nejdu nikam🤷♂️
6.den
Tak už začínám přicházet na to, jak spát v bivaku, na tvrdém i s bolesti celého těla 😅
Ani vlastně nevím, kolik jsem toho naspal, ale jel jsem to na etapy. 4polohy, záda, břicho, boky. Jakmile začne oležená strana bolet, lehnu si do přesné polohy na další stranu, abych usnul co nejdříve. Myslim si, že to jedu po půl hodinových intervalech 😃
Skočil jsem si do místního krámku pro snídani a pomalu sbalil.
Vyrážím v 10h, není kam pospíchat.
Každopádně ráno noha pořád bolela🫣 měl jsem 2varianty cesty. S bolavou nohou a bez.
Vyhrála tedy 10km varianta do městečka Lit-et-Mixe.
Zde byly pak další 4možnosti
- V kostele nebo v infocentru mne někde ubytuji
- Par km za městem je refugee kemp pro poutníky. Není však jisté jestli jsou otevřeni. Psal jsem jim SMS, ale bez odpovědi.
- Za tímto kempem je další, ale podobný tomu, kde jsem spal dnes, takže buď drahý nebo na tajňaka.
- Půjdu dal a uvidím 🤷♂️
Cestu, která by mi normálně trvala 1-1,5h, jsem šel 3h.
Musel jsem jít fakt pomalu, abych to ušel. Zjistil jsem, že to nejvíc bolí když jdu po asfaltu, naopak mnou pohrdané písčité cesty byly nebolavé, nebo spíš méně bolestivé 😃
O to víc jsem si tu cestu užíval! Dneska jsem šel fakt nádherou, tak jsem i sebou párkrát švihl do trávy 😊
Když jsem dorazil do kostela, tak už jsem nohu pomalu tahal za sebou.
Kostel jsem měl celý pro sebe. Pomodleni je už automatický, konečně jsem byl po 5letech po křtu “nucen” se naučit Otčenáš 🙈(já vím Pepo..🫣).
Po půl hodině jsem zjistil, že tu není živá noha, stejně jako v ostatních kostelech krom toho prvního(nechápu), tak jsem šel do Centre of Tourisme, tak se tu jmenuji infošky. Samozřejmě jsem přišel o obědové pauze, tak jsem si šel dát do vedlejší kavárny kafčo su sušenkami, které jsem si včera chytře koupil, abych měl tu kávu chutnější 😊
Servírku jsem ještě poprosil o doplnění vody a šel jsem vedle, kde už měli otevřeno.
“Bonjour” je nádherný pozdrav a je to mé nejčastější slovo a zdraví s ním snad všichni 😃
Už jsem se naučil i další fráze, jelikož tu fakt skoro nikdo anglicky nemluví. Když jsme byli minulý rok v Provence, tak to bylo stejné. Tak co se divím 🤷♂️
Dáma za stolem byla moc příjemná, ale jakmile zjistila, že mluvím jen anglicky, tak skočila pro kolegyni.
Razítko jsem dostal a ubytování mne poslali do kempu, má druhá varianta přespání. Dokonce mi tam i zavolali, ale nikdo to nebral. Tak jsem se připravoval na zbylé varianty.
Bylo to cca 2km a po cestě bylo ještě “Super U”, něco jako Tesco. Už jsem v něm taky nakupoval.
No a co se nestalo, když jsem přišel k pokladně, tak na mne pani dost ostře vystartovala, co ta igelitka s jablkem a mandarinkou, co se mi klimbala na boku batohu, proč jsem nenechal batoh u vchodu, že tam s nim nemůžu a ať je vyndám a zvážit 😅
Po chvilce dohadování jsem se nedal a čekal jsem, než ona ustoupí.
Pak se mne zastala holčina co stala za mnou, anglicky mi chtěla vysvětlit o co ji jde, což jsem už beztak věděl z její artikulace. A vlastně jsem si naběhl sám, jelikož se mi to podobně stalo už v předchozím Super U🙈
Nakoupeno a vyrazim vstříc memu osudu. Jak jdu po silnici, tak u mne zastaví ta holčina na tom kole, jestli nechci vzít na nosič, že jede do toho vzdálenějšího kempu, že tam pracuje jako uklízečka, tak se ji rovnou ptám, jestli by mne tam nechali rozložit stan zadarmo. To že asi ne. Tak jsem poděkoval s tím, že uvidím jak dopadnu v refugee a popřípadě dorazím tam.
Když jsem dorazil do kempu, tak se pod prvni maringotkou vrtal v potrubí nějaký opravář (úplně jak z francouzského filmu 😃). Ptam se kde je office, tak zabouchal na stěnu a zevnitř vylezla, no, paní..
Bonjour madam, se ji snažim naklonit na svou stranu. Do you speak english? NO!
Pochopil jsem, že tady bude čas na Google překladač 😃
nejdřív jsem ze sebe vysypal naučenou větu, že jsem poutník co jde do Compostely a pak už jsem na ni vytasil telefon.
Chtela vědět, jestli se vyspím pod stanem nebo chci chatrč pro poutníky? Když řekla €15 za chatku, tak jsem neváhal. Dnes potřebuji komfort pro mou nohu a lepší spánek.
Ani jsem netušil, co dostanu ta tu cenu. Pecka! Mam opět vše co potřebuji.
Ke všemu do půl hodiny začalo pršet, jak když má přijít konec světa. Myslím si, že jsem to modlení zlepšil 🙏☺️
Chatku během bouřky využil i můj dnešní parťák😊
Vypral jsem, najedl se, napsal tohle a jdu si užít spánek na matraci😃
Jinak tím, že si zatím všude peru, tak jsem neupotřebil skoro žádné věci, co sebou táhnu. Jestli se to po Pyrenejích nezmění, tak posílám půlku věci poštou do Čech😂
7.den
Večer jsem toho moc nenaspal a ráno bylo zamračené.
Posnídal jsem zbytky ze včera, udělal si rozpustnou kávu a vyrazil jsem kulhající směrem k dalšímu kempu, který měl být na způsob toho předchozího. Byl asi 500m od pláže. Nicméně asi jen 15km. Nechal jsem to osudu a v dešti jsem si to tam odkulhal.
Přišel jsem tam kolem 12h a šel jsem rovnou k moři. Bylo neskutečné. Obří vlny, obrovské pusté pláže a zasypané domy pískem. Akorát tu začínali přípravy na sezonu.
Chvíli jsem tam poseděl a přišla mi zpráva, kterou jsem si potřeboval zpracovat a kopla do mne adrenalinu, že jsem se rozhodl v kempu nezastavovat a šel jsem dál.
Zničehonic mne začala opouštět bolest, vysvitlo sluníčko a já dal nakonec 30km.
Nechtěl jsem to úplně přehnat, ale nejbližší město či kemp bylo 7km.
Když se přede mnou objevilo místo vysněné pro dnešní noc😊
Postavil jsem bivak, vykopal zákopy kdyby pršelo, nasbíral dříví a snědl zbytek sýra, sušenek z rána a zapil je colou. To bylo z jídla vše a dne jsem neutratil jediné €💪😃
8.den
Ráno jsem se probudil do mokrého dne. Sbalil jsem se co to dalo uvnitř stanu, aby věci zůstaly suché a v 8h, zatím nejdříve, co jsem kdy vyšel, jsem vyrazil. Hurá, noha nebolí😃
Padlo však 10km a vše bylo jinak. Zasel jsem si do Super U pro snidani(nechal jsem si batoh u pokladen) a pak si sedl na lavičku a popřemýšlel, jak dál.
Noha a bolest nebyly vůbec dobry. Nicméně tu byla po cestě lékárna, tak jsem si řekl, že zkusím um lékárníků 😊
Po chvíli konverzace a klasické lékárníkove drženi se za bradu a kroucení hlavou, se rozhodl mi naordinovat ibuprofen 😅
Souhlasil jsem, mel jsem uz poslední a rovnou jsem se uklidnil, že neumírám 😃
Pak mi ještě nabídl, jestli nechci něco k jídlu nebo kafe😍
Ne, že bych vypadal žák zbědovaný, ale použil jsem kouzelnou větu 😃
Leč jsem se nadopoval, tak cesta a bolest přidávali na intenzitě a 5km před mým cílem jsem už nemohl bolesti udělat ani 10lroku v kuse. Cíl byl 5km, pro mne nedosažitelných.. dal sem dost přestávek, hodně dýchal, hodně se modlil a nakonec jsem dorazil do ráje jménem Didier..
Ukázal mi moji chatrč pro poutníky na jeho pozemku, kde jak jsem zjistil, žije sám, 70ti letý, bývalý sochař, teď si jen užívá důchodu v jeho bio domě, hraje si na kytaru, užívá si vnoučata, jezdí na kole a užívá si moře a sluníčka.
K chatce je i kolo, jsou 3hod, beru jej a vyrazim na kole na pláž. Jestli mi něco může pomoc, tak je to sluníčko a moře❤️☀️
Šel jsem do toho po hlavě a šel jsem se koupat. Voda cca 18’C. Pak jsem se 2hodky slunil. Po cestě zpět jsem se stavil na kafčo a v krámku pro něco na uvařeni u Didiera.
Uvařil jsem si levnou, ale úžasnou večeři a k tomu si dal plechovku piva(jiny nemeli (8,6%)🙈
Na tu nohu jsem si naordinoval česnek a zázvor, mé nejoblíbenější léky, rozžvejkal jsem a snědl, ze mne pálilo úplně všechno, zapil to nápojem s dračí krvi, kterou sebou táhnu a doufal jsem v lepší zítřky.
9.den
Vstal jsem v top formě.
Snědl jsem zbytky nákupu, avokádo a kuskus, rozloučil se s Didierem a videl jsem to dnes na velký výkon.
Cílem byl 30km vzdálený Camp LaCivelle ve městě Capberton.
Prvních 5km bylo super, pak opět začala noha. Zpomalil jsem co se dalo.
Šel jsem přes krásná místa, jeden trh, kde jsem si pořídil klobouk😅 a kdybych byl hladový, tak bych se tam vyřádil a směřoval jsem směrem k oceánu.
Když začalo lejt, tak jsem do sebe kopnul brufíky a po pár hodinách a otčenáších bolest odešla.
Dostal jsem se opět k oceánu, zašel jsem si pro razítko a i do lékárny pro tejpy a chladicí sprej(€30😔).
Vysvitlo však sluníčko a podél pláže jsem si šel dal.
V kavárně jsem si dal kafe a vyměnil boty ta sandále, jak zmizely mraky a po pár kilometrech dal jsem si dal i sendvič u Australana, který víc mluvil jak makal😃
Pak mne čekali asi 2km, kdy jsem šel po pláži a pak už jen cesta do kempu, kde mne za €10 nechali zakempovat ve stanu.
10.den
Ráno balím stan, konečně za sucha. Odcházím směr Bayonne, kde chci zůstat v Albergu pro poutniky. Cesta byla v pohodě, ale začínám řešit nevyřešené věci a cestu vlastně ani nevnímám.
Po 29km jsem tam.
Mají tu nádhernou katedrálu a ubytování je taková pidi noclehárna.
Nicméně jsem tu dostal seznam Albergů pro mou další cestu. Myslim, že už nebudu potřebovat bivak, tak jej asi někde nechám potřebným😊
Po odchodu odsud jsem zjistil, že jsem tu nechal kraťasy, tak jsem zase o něco lehčí 🙈
11.den
Odcházím v dešti a má pršet celý den. Čeká mne 25km do města Saint jean de Luz, do dalšího Albergu.
Vzal jsem si rovnou sandále, v celodenním dešti praktičtější. A dobře jsem udělal. Prošel jsem několika jezírky a vypadalo to na konec světa.
Při příchodu do města se začalo vyjasňovat. Hurá.
Příchod byl ohromující. Tohle město je v nádherné zátoce s nádhernou pláží. Ubytoval jsem se, nakoupil si a uvařil a šel jsem se vykoupat a vyslunit.
Tenhle albergue je nádherný, mnohem lepší jak ten předchozí.
Potkal jsem se tu se dvěmi Holanďankami, staršími. Chodí Compostellu už 3roky po etapách. Začalo z Holandska a teď jsou na 2tydny. Také se zde potkávám se Švýcarem, který to jde po několikáté, 2x šel po 7mesicich. Jde tu stejnou cestu jako ja, taky s bivakem, ale pouze 14dni.
Stále mi neopadá otok na noze a asi budu muset dát nějaký den oraz. V hlavě mám teď spoušť a potřebuji chodit.
Zitra jdu do města Irun, kde překračuji francouzsko-španělskou hranici a je to jen 20km. Tak snad zde..
12.den
Dnes vyrazim pri deseti stupních a zamračenu. Cesta kolem pobřeží, kudy vede cesta je zavřená, tak vybírám alternativu. Špatně 🙈
Blátivé cesty, silnice bez krajnic a začalo opět hustě pršet.
Přicházím do rušného města Handaie, které je očividně surfařským městem. Ani tohle počasí neodradilo stovky nadšenců.
Po cestě, už v městě Irun potkávám rakušáka z Linzu, který jde cestu již také po několikáté. Dokonce šel z Linzu přes 3000km🙈Začínám se cítit jako úplný začátečník(vždyť taky jsem).
Ale jako jediný už mám něco za sebou.
Čekáme než otevřou v 16h ubytovnu. Byl jsem tu už ve 13h. Tady ta Albergue je velká, hodně lidi tu začíná svoje trasy a viděl jsem i 3cyklisty. Nakonec je tu kolem 45lidi.
Potřebuji si už sundat durch boty a nechat odpočinout nohu. Zatím mne zachraňují brufiky.
Přešel jsem francouzsko-španělskou hranici, ani jsem si toho nevšiml do té doby, než mne v prvním kramě neoslovili Bonjour, Buenos Dias😅
Mam za sebou přesně 300km a 735km mne ještě čeká. Což znamená, že jsem ušel 35km vic, než mam naplánováno🙈
Jen tady odbočím.
Kdyby si někdo myslel, že tohle je dovolená.
Není.
Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém životě a potkávám se zde s mými “duchy” z minulosti. Řeším si zde v hlavě spoustu věcí a každý den jsem v útocích, jak mé hlavy, tak podnětů z venčí, včetně poslední nedokončené věci v @mem případu”, milionu Kč, který musím zaplatit.
Kolikrát ani nevnímám kudy jdu nebo kde jsem. Je to takový malý pobyt ve tmě, jen bez tmy.
Jsem tu sám se sebou, svoji cestou, zodpovědností, se svým životem, se svými stíny i radostmi(těch tedy moc nebylo). Je to očista pro celé bytí člověka, ve všech možných pohledech.
Vůbec netuším, co bude zítra, nemůžu přemýšlet dopředu, jelikož je moje další budoucnost tak v rukou božích, že kdybych chtěl najít nějakou jistotu, tak ji nenajdu.
“Tady a teď” je jediné, s čím můžu počítat, že mne tím zbytkem provede.
13.den
V 6.30 snídaně a do 8h se musí všech 45lidi sbalit a vyrazit na svoji další cestu.
Jsem asi jediný, kdo nejde cestu del Norte, ale vnitrozemskou Interior del Vasco. A po dnešku už asi i vím proč 😅 na 32km jsem nastoupal a sešel po 1km. V životě mne tak neboleli nohy. Krpaly vzhůru, vyježděnými rigóly od traktorů a dalších. Sestupy dolů byly úplně nelidské. Nemělo to konce.
Jsou Velikonoce a všude je zavřeno, ale jeden krámek má přeci jen otevřeno 😃
Když jsem vystoupil na asi největší kopec, tak se predemnou objevil kostelík, ale za ním přišla dnešní třešnička na dortu. Výhled na San Sebastian a oceán, wow.
Cesta dolů je šílená. Zatím nejtěžší část cesty🙈
Konec cesty už zastavuji co 2km. Nohy už necítím nebo spíš cítím, brutálně 🫣
Přicházím před ubytovnu a už to vypadá, že nedám ani krok. Ale musím. Klíče je třeba si vyzvednout na policejní stanici za rohem.
Když se vracím, tak zjišťuju, že už tu mám další 2spolubydlici, ale jsou pryč. Starší Portugalka a Belgičan. Doplazím se do sprchy a snívám ze sebe ten mrak potu a špíny. Peru boty, triko, ponožky. Jsem úplně KO.
Ale potřebuju ještě jíst, za rohem je Plaza, kde jsou restaurace, ale nohy mne vubec nenesou, jdu jak chromej. Když tam dojdu, tak typek říká, že jídlo až od 8h?🙈 A že tak to mají všechny restaurace. Tak jsem si venku dal hotdog a vratil jsem se k němu na pivo a dal jsem si z vitríny tortilla patatas.
Pak jsem odkulhal zpět, potkal se spolubydlícími a řekli jsme si zážitky z cesty.
Ted už nebudu potrebovat bivak ani karimatku a čekáme mne přechod Pyrenejí, tak ze lidi si pošlou přebytečné věci do Santiaga a tam si je vyzvednou. Počasí uz má byt v pohodě a všude jsou ubytovny, takže zítra to odnesu na poštu a budu o dost kilo lehčí.
Day 14
Tak jsem dnes po sbalení rovnou vyrazil. Na tomhle úbytku bez snídaně nebo třeba rychlovarné konvice.
Dneska je první den po týdnu, kdy trochu opadl otok na noze😃
Jdu na policii vrátit klíče a razím na poštu, poslat ty věci.
Paní věděla vo co go, dala mi krabici, byla přesně šitá na míru, namačkal jsem tam co se dalo a posílám ta €20 do Santiaga 💪😃
Nechal jsem si pouze:
4trika, 3trenky, 3ponožky, 2male ručníčky, základní drogerii, šortky a kalhoty, bundičku a spacák 😃
Z pošty odcházím, div že nelítám 😃
Stavuji se na kafe, kde jsem rozbil moji putovní lahev a koupil si malou petku, opět o něco lehčí. Dohromady jsem shodil 7kg🙈
Cesta byla hodně psychicky náročná, dost se toho ve mne dělo, ale ke konci se to zlomilo. Vyřešil jsem problém, který mne již několik měsíců trápí, vylézá sluníčko a já oslavuji pivkem v “každé” putice po cestě 🍺
Přicházím do města kde přespávám na nádherném místě. V městě Beasain.
Igartza mill
Vyrážím na nákup, ještě jedno pivko a jdu si udělat véču😃
Dnes padlo dalších 35km.
15.den
Ráno vstávám výjimečně na budíka v 6.30. V 8h mám být už pryč.
Vyrážím do zamlženého dne s prosvítajícím sluncem.
Dnešek byl o překonání nejvyššího bodu mé výpravy.
Nakonec to byl nádherný panoramatický den, doprovázený nádherným počasím.
V městě Zegama, posledním před stoupáním do hor, jsem zaplul do hospody, tentokrát na sklenku vína a nějaký dobroty😃
Cesta byla vlastně úplně v pohodě. Nádherný byl moment, kdy jsem vystoupil k vrcholu, kde jsem prošel jeskyni, uvnitř kterého byl kostelík pro poutníky.
Při cestě dolů jsem hledal, kam šlápnout přes všude tekoucí vodu a bahno schované pod listím, včetně schovaných průrev v zemi..
Nakonec jsem po 35km sešel dolů do městečka Zalduondo a přespávám asi naposledy v Albergu, kde jsem sám. Je to zrekonstruovaná kaplička, u starého hřbitova, která je na vrcholu nad vesnici a tak je vidět všude do okolí.
Albergue de peregrinos de Zalduendo
Zalduendo de Álava, Španělsko
Vypral jsem si a dojedl co jsem nakoupil v Zagamě.
Zitra scházím do hlavního města provincie Aláva, Vitoria/Gasteiz. Dalších 35km.
16 días
Dnes jsem vyrazil dost pozdě, 10h. Jeden důvod byl nádherně klidné místo, jediné co bylo slyšet byli ptáci. Udělal jsem si kafčo a čaj ještě ze zásob co jsem měl z Bordeaux😊
Pak jsem si zkusil dosušit par věcí, co nedoschly, ale to nedopadlo🙈
No a pak jsem měl půlhodinový telefonát ze záhrobí/zámoří😃
Půl dne bylo pod mrakem a pak jak mávnutím proutků bylo obloha jak vymetena.
Po 2hodinách cesty jsem zakotvil v městečku Agurain na snídani s obědem.
Vesměs jsem šel poli a nádhernou cestou.
Na jednom místě se mne místní ptal, jestli nechci svézt a když jsem mu řekl, že jdu do Santiaga, tak on, jako že jen pěšky? Tak to že jsem hrdina😃
Počítám, že o téhle cestě nikdy neslyšel 😃
Najednou se predemnou otevřel výhled na město Vitorii. Opravdu něco neskutečného, z té přírody najednou paneláky.
To už boty nedávali tu dálku a dělali takový ty nesnesitelný praskavy zvuky, tak jsem se na posledních 7km přezul do mých oblíbených sandálí.
Cesta městem byla nekonečná..
Přišel jsem po 38km k hostelu a nikdo neotvíral, na telefony nereagoval, než mi otevřel nekdo z hostů, že na recepci nikdo neni.. tak jsem zavolal na emegency číslo, které tam viselo. Pani mi slíbila, že tam někoho dožene. Zatím největší bizár.
Lobby bylo plné postižených dětí, které byli v různých proporcích jejich stavů, kdy to znělo, jako, že jim někdo neustále ubližuje.
Hostel má 6.pater a polovina je plná těchto dětí, hned vedle v pokoji je asi to nejhlasitější.
Vyrážím omrknout town centre, mají tady 4 obrovské kostely na jednom místě. Ja jsem ubytovaný vedle jednoho z nich.
Na pokoji jsem s jedním cyklistou z Francie, který pro křižoval Španělsko a vrací se domů.
Taková věc, kterou jsem jinde než ve Španělsku neviděl jsou jezdící schody uprostřed města😅
V jedný hospůdce jsem si dal pivko a pak kebab klasicky u Turka, kde se mne syn majitele v nezalidněné uličce utáhnout na to si zakopat.
Už se těším, až odsud zítra vyrazim. Tohle neni můj cup of tea.
17.den
Ráno to byla rychlovka, jelikož v pokoji nebylo nic kromě koupelny. Co jsem vstal, tak jsem si sbalil svých pár švestek a za půl hodiny, ještě před 8h jsem byl na cestě. Dnes jsem si dal cíl, že do 12h nebudu jíst, takže kolem těch pár kaváren jsem musel jít se zavřenýma očima. Takže i bez kafe🙈
Nevim, jak to tu přesně funguje, ale ve městě s 250tis obyvateli, tu neni vesměs žádná autodoprava 🤷♂️
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Vitoria-Gasteiz
Obecně mi přijde, že do 15h tu málokdo pracuje. Až od 15h začínají města žít.
Ráno jsem prošel napříč městem, asi 5km, po takových kolonádách, které ze stran lemovali cesty pro auta a skoro nikoho jsem nepotkal. A najednou jsem byl venku z města.
Po východu z města jsem musel i pár kilometrů rygolem🙈
Po 20km jsem dorazil do vesnice, kde byl konečně otevřený kostel, asi pátý z těch sta, kolem kterých jsem prošel.. tak jsem se pomodlil a šel si dát do vedlejší hospody oběd a kafe😃
Po dalších 5km jsem našel krásné místo na slunění s kamenným bazénkem a průtokovou vodou. Zapomněl jsem říct, že se teplota mezitím vyhoupla na 30’C☀️ Tak jsem tam vlezl, celej😃
Pak se cesta změnila v cestu přírodou, lesním porostem směrem do kopce. Chvíli jsem musel jít bos, jelikož jsem měl od bahna raději nohy než boty.
Když jsem začal sestupovat zpět dolů, tak se na mne otevřel pohled do krajiny, se zbytkem mlhy v nížině a s horami v pořadí, kde byl ještě sníh. Nádhera.
Pak už jsem mířil směr místo, kde dnes budu spát, Miranda de Ebro.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Miranda_de_Ebro
Cesta k městu byla nádherná, na 5km jsem nazul sandály a vykoupal se v řece 😃
Nakonec jsem tam došel s odřenýma ušima. Bylo z toho 40km a tentokrát druhá noha se začala ozývat.
Dal jsem oběma masáž a doufám, že zítra budou ve formě. Plánuji jim dát dalších 40km. Ne, že bych chtěl dělat takový trháky, ale ubytoven stále není tolik, aby byli po 30km, což by mi vyhovovalo nejvíce. Tohle mne čeká až za 2dny od města Burgos, kde se napojuji na nejznámější cestu do Santiaga, Camino Francé.
Každopádně po příchodu do města a k ubytovně, zjišťuji, že je hned vedle baru👌😊 ale zároveň, že tu nikdo není. Jsou tu 3 telefonní čísla a až na poslední někdo reaguje. Bohužel neumí ani slovo anglicky 🙈 jelikož mne chce již poslat do háje, oslovuji lidi v hospodě, jestli někdo mluví anglicky. Mladý klučina se ozval, tak jsem mu vrazil do ruky telefon a ptám se, co ten člověk v telefonu říká. “Mám počkat 30minut a přijde.
Super, odkládám svůj ancábl a objednávám si Colu a pivo😃
Když dorazil, tak jsme vše pečlivě zapsali, nechal mi tam klíče a domeček uprostřed města nám opět jen pro sebe😃
Odcházím se někam do města najíst, mezitím narazím na neobvyklý kostel a otevřeny. Tak tam vstupuji uprostřed bohoslužby. Chvilku jsem tam vydržel, abych viděl jak to vypadá, pomodlil se a vyrazil. Nohy už dost boleli, tak jsem jen obešel malý okruh a zapadl do prázdné hodpody v postranní uličce. Jinak to všude klasicky žilo a všude bylo plno.
Pak jsem dorazil zpět, dal si skleničku červeného vína za €1, ale výborný a vzal jsem si ji k sobě do ubytka😊
Ráno ještě nevim, kam půjdu, dle nohou. Buď 17km nebo opět 40km.
18.den
Rozhodl jsem se, že půjdu pouze tu kratší vzdálenost do vesničky Pancorbo. Vložena do skalní soutěsky. Poprvé jsem si i vědomě zvolil delší vzdálenost a nakonec z toho bylo cca 22km. Nějak špatně jsem si to vypočítal a zitra mne čeká zatim nejdelší trasa, 42km🙈 nicméně jsem po dnešku odpočatý, takze to dam💪😃
Vstal jsem později, loupnul do sebe avokádo a jogurt a v 10h jsem vyrazil. Než jsem opustil město, tak jsem se ještě zastavil v kavárně na kafčo 😊
Cesta kterou jsem zvolil byla soutěskou a pak kolem železnice a skal směrem do soutěsky směřující do mého cíle.
Posledních par kilometrů byla nádherná scénická cesta mezi skalami a kolem hlavní španělské železnice mezi městy Irun-Madrid.
Poprvé jsem se i rozhodl, že zavolám na ubytovnu, kde jsem chtěl zůstat, nicméně klíč od ni měl mít místní farář a to mi bylo jasný, že nebude umět anglicky(jako zatím žádný z “vrátných “ na ubytovnách. A nemýlil jsem se. Nicméně v překladači jsem si připravil co mu chci říct a doufal jsem, že mi nebude moc vysvětlovat 🙈😅
Nepomohlo. Chtěl po mne abych mu poslal nějaký věci, tak jsem mu je poslal na mail, ale nereagoval.
Dorazil jsem do Pancorbo.
Když jsem tam přišel, tak tam nikdo nebyl. Nad nimi je vyhlášena restaurace, kde výborně vaří(tak jsem cely den nejedl, ze si dam neco tady) a ze prý poutníkům vždy pomohli, ale měli zavřeno🙈
Odchytil jsem tedy procházející rodinku a zeptal se jestli mluví anglicky. Paní uměla, tak jsem ji vysvětlil situaci a poprosil ji, jestli by mu zavolala a vysvětlila mu, že jsem zde. Byl tam záznamník😅 namluvila mu zprávu a já ji poprosil, jestli by se mnou ještě nešla naproti do řeznictví, jestli by se nezeptala prodavačky, jestli neví kde ten farář bydlí nebo jestli na něj nemá mobil.
Ta mu zkoušela volat a nic. Ja mu napsal na whatsup a nic.
Propustil jsem tedy po půl hodině rodinku, která se tam zastavila jen kvůli té zavřené restauraci na cestě domu, do Valencie😅
A šel jsem se podívat po nějakém hotelu. Na bookingu jsem našel hostel u dálnice, za €55🙈, tak jsem ho šel zkusit.
Bylo tam narváno lidma z autobusů a chvíli jsem si počkal, než si na mne našli čas. Když mi řekla, že by to bylo za €44, tak jsem řekl, že se rozmyslím a vrátím.
Šel jsem zatím na všemi opěvovanou vyhlídku, kde jsem se hoďku slunil.
Jelikož jsem stále nic nejedl a nechtělo se mi ještě do hostelu u dálnice, tak jsem si dal na náměstíčku housku, kafčo a vínko, jestli se třeba ještě neozve ten farář.
Neozval, odcházím do hostelu. Ubytovávám se a jelikož se zde vaří až klasicky od osmi, tak se vracím do restaurace na jídlo a sklenku😊 mimochodem první hostel co jsem si zaplatil a je to to nejhorší ubytko😔
19.den
Vstávám v 7h, snídaně a před 8h jsem již na cestě.
Mají tady úplně jednoduchou, ale suprovou pomůcku na čerstvý džus. Dvě ruce vezmou jeden pomeranč, ten se rozřízne o nůž umístěný uprostřed, pak ty ruce vezmou ty dvě půlky a vmáčknou to do klasického odstavnovace. Proste mne to pobavilo jak jednoduše a funkčně 😃
Od začátku mrholí a vyjasnit se má až odpoledne.
A aby to mělo ten správný říz, tak cesta není zpevněná, odvažuji si rict, že jedí na jistota a pevnina byla pro začátek cesty, železnice 🙈
Když pak zmizela železnice, tak už jsem byl ve svých teniskách oddán osudu🙈 mokrá tráva a bahno prvních 10km.
Párkrát jsem zastavil, vyždímal ponožky a vložky v botách a odstranil vrstvu bahna.
V tenhle moment s láskou vzpomínám na me Asolo boty, kde jsem je po 15letech poslal na výměnu podrážek do Itálie a ještě jsem je pořádně neprubnul🤷♂️🙈
Všichni radili lehké vyšláplé boty. Vidim to na 50/50, které by byly lepší, nevim😃
Přicházím do první vesnice, uz neprší. Maji na návsi pramen, tak tam omývám boty, peru ponožky a vložky, přezouvám na náhradní sandále a boty s ponožkami a vložkami dávám sušit na batoh😃
Po 10km nazouvám boty zpět a dávám náhradní ponožky.
Po 25km a 5hodinach se blížím k městu Briviesca. Zde dochází k zásadnímu momentu, jsem přesně v polovině mé cesty💪😃
Tady to taky vidím na dnešní první jídlo, už mi dost vyhládlo😃 a hned při příchodu do centra mne oslovila hospůdka s jasně hlásajícím názvem “Cheers”, jako před lety v Bostonu👌😍
jako první jsem sundal boty a ponožky (to dělám vždy když prší 🙈😅) a suším pod stolem. To že chodím po hospodě bos nikoho netrápí. Nakonec beru třetí pár ponožek a na batoh zavěšuji i ten druhý🫣
Měli 4jídla a jelikož jsem už od Francie neměl normální jídlo, tak jsem chtěl zkusit něco co neznám. Bohužel mi to překladač nějak divně přeložil a tak jsem si “pochutnal” na skopovém, které mi snad jako jediné maso nechutná 😅
Pak už jsem si jen vykračoval po silnici bez aut skrze vesnicemi a s občasným sluncem. Šlo se mi fakt dobře. V takové momenty u mne dochází k tomu, proč jsem sem jel a to komunikaci sám se sebou, kdy si přicházím na hodně důležitých věcí, nad kterými nebyl čas, prostor, schopnost, nálada a další podmínky, přemýšlet a dát jim víc prostoru, než si je jen zvědomit.
Včera jsem měl telefonát, kde jsem si znova uvědomil, jak ta pravda každého z nás na téhle planetě je jiná. Je nás tu “dost”, 9mld. lidí. A duše každého z nás zde má jiný záměr, jiné poslání a tím pádem má každý z nás i jiné myšlení, názory, úhly pohledu, bolesti, zkušenosti, rodinu(dětství), atd.
Určitě existují různé systémové a společenské pravdy.
Nicméně člověk, který vyrůstá v přepychu a dostatku, nemusí být schopný pochopit, proč ten chudák se žvárem v puse dennodenně v hospodě, neustále stěžující na poměry v zemi, si nejde někam najit pořádnou práci, jestli mu ji nechtějí dat, tak ať si zamaká na svém sebevědomí, proč neoslovuje víc prací, proč nejde raději domu a zodpovědně nehledá?
No, odpověď je většinou podobná a to ta, že jeho to nikdo nikde neučil, jak se to dělá. Jak má být zodpovědný, když mu nebyl nikdo vzorem, jak se zvedá sebevědomí, když to nikdy neviděl a možná ani neslyšel, jak se hledá práce, jak mà vystupovat na pohovorech, atd.
Muže se stát, že se potkají dva lidé, kteří si prošli v minulosti určitými stupni zranění a bolestí a když spolu mluví, ještě v emocích, tak si ani neuvědomují, že na sebe neustále slovně útočí a vlastně se ani neslyší.
Jelikož jeden druhému projektují svá zranění a své pravdy.
Co jsem si uvědomil je, jak slovíčkaření, výběr těch správných slov, je důležité, aby se u toho druhého nespouštěly naučené obranné mechanismy, které daného člověka měli v minulosti ochraňovat, aby mu nebylo ublíženo, které mu teď však odepírají tu možnost sblížení, lásky, pochopení, soucitu, něžností a spousty dalších, pocity, které pomáhají dotvářet ten plnohodnotný radostný i bolestivý život.
45km za mnou, přicházím do svého cíle, vesničky Monastero de Rodilla.
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Monasterio_de_Rodilla
Ze včerejší zkušenosti jsem sem raději dopoledne napsal, že přijdu. To je výhoda, když je v kontaktu mobilní číslo. Z překladače sem hodím ve španělštině zprávu a mám hotovo, když odepíší 😃
Ubytuji se, vyperu a vysprchuju a jdu se najíst do restaurace hned vedle👌
Jídlo excelentní a zatím za tu nejnižší cenu na téhle cestě, €8, jako vážně 😍 vynikající víno za €1 a pivo za €2😃
Zítra vyrazim do města Burgos. Je to pouhých 30km, takže budu mít i čas na památky 😊
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Burgos
Jak jsem psal, zde se napojuji již na nejznámější cestu do Santiaga, Camino Frances.
20.den
Odcházím z ubytovny před 8h. Pod kopci se povaluje mlha, ale nebe je vymetené a jsou 4’C.
Po par kilometrech se již převlékám. Při chůzi k návrší jsem se potkal se svojí aurou😍
Než se cesta stočí od dálnice, narážím na motorest, kde mají opět džus z ty suprmašinky😊
Odtud procházím polem větrných mlýnů. Popravdě je to podívaná 😊
Na jednom místě jsem se musel zout, jinak bych musel jít půl dne v mokrých botách. Nakonec jdu bos několik kilometrů.
Cesta je dost jednotvárná ale pěkná.
Při příchodu do města zjišťuji, že v celém městě nejde elektřina.
Prošel jsem si alespoň kolem hlavní památky, kláštera sv. Panny Marie.
Nefunguje nic, včetně mobilního signálu.
Zapnul jsem offline mapy a když se situace nemění, rozhodl jsem se jít dal, do vesničky Tardajos.
Bylo to opět 45km a sotva jsem pletl nohama.
Šel jsem do prvního, kde se dává příspěvek dle možnosti. Je tu strašně lidi a mám potrebu být sám.. nicméně je tu skvělý typek dobrovolník Alex, který mne očaroval svou vřelostí. Řekl jsem ze jdu skouknout zbylé dvě ubytka a že se kdyžtak vrátím. Šel jsem do druhého, tam byla nepříjemná recepční a řekla si o víc peněz než je na netu, tak jsem šel do třetího a tady mne poslala do háje, že nemají místo, přitom hotel o 100pokojich a před hotelem 3auta. Ted mi pani vysvětlila, že nemá zaměstnance, kteří by pracovali v pondělí, kteří by uklidili.
Dávám si alespoň pití a bugra.
a vracím se k Alexovi, kde se nakonec ubytovalo 13lidi.
Pokoj sdílím se staříkem ze Španělska Antoniem, který nezná slovo anglicky a ani se nesnaží a neustále do mne něco hučí. Nechávám ho a dělám si své 😃
21.den
Vstávám na budíčku od Alexe, který pouští v 6.30 muziku z repraku. Ani špunty mne nezachránili. Vyhrabal jsem se ze spacáku a šel na snídani. Kafco, čaj, bageta s margarínem🙈 a salámem a vyrážím. Alex mi poradil 2mista, ja mel variantu jeste třetího, ale nechávám to osudu a na nohách 😊
Dnešek je pro mne dost transformační. Přes mou aktuální situaci si odžívám veškerou bolest, kterou jsem od svého dětství úspěšně zametal pod koberec a nahrazoval ji všemi možnými radostmi a povinnostmi, jelikož to bylo, jak jsem to celý život dělal. Pak to dopadlo, tak, že nejvíce se to pak projevovalo doma, kde jsem byl s těmito “stíny” nejvíce konfrontován…
Moc nevím kudy jdu, tak si to alespoň fotím, abych se podíval zpětně🙈
Velká změna je to, že po cestě narážím na spousty poutníků. Co jsem koukal a viděl do dálky asi 2km, tak jsem napočítal asi 6párů a nějakého singlistu jako já.
Počasí je opět top, vedro a dost fouká. Po 25km poprvé zastavuji v malém městečku na posilnění a přezutí na letní gumy😃(sandále). Je tu už asi 10lidi a všude Alberguy. Na velikost vesničky jako takhle bych to nečekal. Ale později si všímám, že jich přibývá víc a víc, co se člověk přibližuje k Santiagu.
Pokračují dál a v jednu hodinu jsem na místě o kterém mi říkal Alex.
San Anton, nádhera!😊 Na chvíli se zastavuji a užívám si ty nádhery..
Po pár set metrech, v podstatě za zatáčkou se objevuje pohled na městečko Castrojeriz, další wow 👌😃
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Castrojeriz
Albergue de San Nicolás de Puente Fitero
.
Cesta k němu byla to nejkrásnější z téhle cesty, leč jsem si zde prošel tou největší vnitřní bolesti, jakou jsem kdy zažil.
Co k tomu zde píší..
Na úpatí cesty, těsně před mostem Fitero. Confraternita di San Jacopo di Compostella je sdružení z Perugie (Itálie), které velkolepě zrekonstruovalo poustevnu pro použití jako ubytovni. Není tam však elektřina.
Starověký rituál mytí nohou je zachován. https://www.gronze.com/castilla-y-leon/burgos/ermita-san-nicolas/albergue-san-nicolas-puente-fitero
Jsem ohromen a nadšen. Přesně místo, po dalších 45km, jaké jsem po dnešku potřeboval🙏
Sundavám boty, chodidla bolí, jak když chodím po ostrých kamenech 😃 to je každý den stejný. Jdu dát sprchu, vyperu si těch svých pár švestek a potkávám se se zbytkem poutníků. Je nás celkem 12. Jsme opravdu mezinárodní sestava -Itálie, Španělsko, Nový Zéland, Anglie, Francie a já 😃 konečně i mladí sympatičtí lidé 😊
je to opravdu ráj na zemi. Vše je umístěno v jedné velké místnosti. Lino a jeho žena, kteří to vedou už dělají pro všechny večeři. Předtím však ještě proběhne ceremonie “mytí nohou”.
Přichází večeře. Mezitím už se všichni známe a přijde mi to, že jsme jak když se známe už věky. Dva kluci z Anglie jsou z místa, kde jsem žil kousek i já😃
K večeři jsou těstoviny v červené omáčce, klasika😃 pak nějaká specialita z brambor, kapusty a ještě něčeho, salát a spousty lahví červeného vína 😃
To už jede konverzace naplno, všemi jazyky.
Po večeři se pouštíme do mytí nádobí a pak večerka.
Noc byla nádherná, přímo v kostele jsem nikdy nespal. Ve 3h ráno jsem se probudil na záchod a když jsem viděl tu nádhernou oblohu plnou hvězd a mléčnou dráhu, tak se mi ani nechtělo zpátky do postele😊
22.den
Se svoji maskou na oči a špunty vstávám jako poslední, v 7h.
Už je připravena snídaně😍
Všechen tenhle servis a ubytování, za dobrovolný příspěvek 😃🫶
Ještě se loučíme s Lonim, skvělým hostitelem a všichni postupně vyrazíme na cestu. Jelikož dnes byl výběr jednoduchý, 30km nebo 50km, šel jsem do te jednodušší verze a přidal se do skupiny s holkama ze Španělska a Francie a s kluky ze Zélandu a Anglie a 2Italové.
Po 10km zastávka na kafe. Jessica, holčina z Francie sebou táhne to co ja na začátku🙈 a začíná mít stejne problémy, jako ja s lýtkem před 200km😔 Dostala radu s poštou a vyrazili jsme do dalšího města.
Tady dáváme sváču, zanecháváme zde italsky kluky a jdeme do naší finální destinace. Sluníčko opět svítí, kluci jsou strašně ukecaní, takže cesta rychle utekla.
Dorážíme do Albergue ve vesnici Villalcázar de Sirga.
Dáváme sprchu a čekáme na další večeři, kterou připravují bráchové Esteban a Javier, kteří tu dobrovolničí😃
Bráchové byli k nezadržení. Udělali večeři o 4chodech. Salát, špagety, carne, patatas s něčím 😃k tomu rozlévali bílé víno. Dal jsem si všechno 🙈😃
Rozhodl jsem se na zítřek, že budu půstovat 😃
23.den
Dnešek začal kafem, čajem a pomerančem. Po včerejších lehkých 30km jsem se cítil ve formě 💪😃
Rozloučil jsem se s Phoenixem a Jessicou. Ji jsem zároveň nechal moje tejpy, já už je potřebovat nebudu 💪😃
Vyrážím v 7.15…
Procházím po pár kilometrech i prvním městečkem, kde na ostatní čeká na kafi i Lennox.
Loučím se i s nim a vyrážím na dnešní “závod”😃 nohy mi jedou, že pomalu běžím. Dost tomu i napomáhá to, že dneska je na cestě snad stovka lidí, s kterými “závodím”🙈😅 nedělám ani zastávky.
Jedna 20km část měla být bez jakékoli vesnice, tedy i vody a jídla. Nu ale co tam chytré a výdělečné hlavy nevymyslely..🤷♂️
Dnes je to plné Američanů. Poznáte je jednoduše. Jsou slyšet už z dálky a nepřestanou ani na vteřinu mluvit. Dle mého neumí být sami(zatím jsem nikoho takového nepotkal)..
Jinak singlistů jako já moc není, většinou jdou lidé po dvou a více. A ikdyz sem dorazili sami, tak si najdou někoho, ke komu se přidají.
Po 25km narážím i na posledního člena “naší party”😃 Idoyu, Španělku. Loučím se tedy i s ni.
Všichni plánuji, že spolu dojdou do Santiaga. Ale až týden po mne😅
Cesta mi utíká, nohy nebolí, tak to dnes vidím na rekord😃 Původně jsem chtěl zůstat v městě Sahagún, nakonec však volím o 6km dál vesničku Calzada del Coto.
Dálnice lidi se neustále snižovala co se počtu lidí týče a ve 13h už jsem potkával lidi jen ve vesničkách po cestě. Po 30km dávám první pauzu, kafe a croissant 😊 měním obutí na sandále, v kterých jdu dalších 10km.
Boty už po 700km začínají mít dost😃 tak i ony potřebují oddech. Jsem za ně vděčný! Phoenix si dnes musel koupit nový boty, jelikož v těch původních se mu po 200km začali zneciťovat prsty u nohy🙈 Proto i dnes šli jen 5km do dalšího městečka, kde si koupil nové boty a Jessica čeká na zítřejší otevření posty, kdy si pošle domu do Francie stan a přebytečné věci 😃👌 jsem rád, že jsem ji to mohl poradit😊
Nakonec volím místo Camino cesty po cyklostezce, cestu mezi poli. To už jsem dal opět botky😊 sluníčko občas vysvitne a ptáci zpívají o 106👌😊
Přicházím do města Sahagún, plného maleb ke Caminu. Těchto maleb všude přibývá, čím více se přibližuji k cíli.
Přicházím k Albergu, kde jsem chtěl původně zůstat, ale nakonec nezůstávám, dávám si dnes již třetí kafčo se sušenkou a čerstvě vymačkaným džusem👌😊
Přezouvám opět na letní obutí a vyrážím na posledních 6km.
Přicházím na místo přesně v 18h a v nohách mám nový etapový rekord, 51km💪😃
Je to Albergue Donativo, takže za příspěvek.
Vypral jsem si věci, snědl 2jablka a držím se zubynehty, abych dnes nevyrazil do baru na véču a pivko 🙈 Dneska to chci mít “skromné”.
Přispívá mi k tomu i malá společnost Pedra, který tu dobrovolničí a páru z Francie, kteří nádherně hrají a zpívají 🥰
Tady opět zjišťuji, jak je španělština jednodušší oproti francouzštině. To co vidite španělsky napsaný a přečtete, tak Španěl rozumí. U Francouzů s francouzštinou, bez šance 🙈
Jdou spolu podobně dlouhou cestu z Francie, aby poprosili za jejich syna s epilepsií za uzdravení 🙏
Dostávám od nich dárek😊
Doplňuje nás už jen poslední člen, paní z Austrálie😲
Zitra mám na výběr opět buď 32km nebo 51km poslední velké město a to León.
Tak uvidím, jak na tom zítra budu😊
Tim, že jdu takhle rychle, tak to vypadá, že skončím cca o 5dni dříve než jsem plánoval , což mne vede k myšlence dojít až do městečka Fisterra.. Tak uvidím, až se budu blížit k Santiagu.
24.den
Dneska vstávám prdelí napřed. Asi ty včerejší 3kafe a ty kilometry. Moc jsem toho nenaspal.
Ráno dávám klasickou albergáckou snídani, topinka s marmeládou a stejně jak byla moje nálada vypadalo i počasí. Hned od rána dost foukalo a pak se do toho přidal i déšť. Bylo to zatím to nejhorší 🙈
Hned za vesnici byla rozdvojka mezi 2cestami a samozřejmě jsem si vybral tu horší, blátivější..
Do pláštěnky mi pršelo z boků i ze spoda, dle větru. Byl jsem durch a pomalu mi začínala být i zima.
Po 10km konečně civilizace a zalézám do první ubytovny ještě se 2ruskami, žijícími ve Španělsku. Tak jsem drobet oprášil ruštinu, jelikož anglicky neuměli.
Dal jsem si vajíčka čaj, vyždímal ponožky, a vložky, do bot nacpal noviny a dal ke krbu, který pro nás zapálili😊
Pak tam přišel místňák, očividně zvyklý na tyhle podmínky, v těch nejvychytanějších dřevákách
Po hoďce jsem vyrazil zpět na trať, ale během minuty jsem byl zpět ve stavu, kdy jsem přišel do albergu🙈
Ještě jsem si říkal, že uhnu po silnici na druhou větev cesty do mého cíle, abych šel po zpevněném, ale abych nešel v davu, přestalo pršet, tak jsem tam nezahnul. Chyba! Cesta byla rozblácená a za chvíli byly boty úplně nabalené. Rozhodl jsem se tedy vzít to nejbližší polňačkou k městečku, na hlavní cestu. Taky chyba. No, byla z toho cesta kolem dokola, myslím si, že jsem pár kiláků navíc nachodil, ale nakonec jsem se tam dostal.
Vysvitlo sluníčko, tak jsem v potoce vypral ponožky, vložky i boty, rozvěsil je na batoh a přezul se do sandálů.
Procházím městem, nacházím konečně otevřený kostel a ve dveřích se srazím se svými zpívajícími Francouzi. Byl tam dokonce farář, který mi dal razítko do mého “Credentialu” a požehnal mi🙏😊
A teď začala ta opravdová, nekonečná, 20km štreka, kdy cesta byla pořád stejná, v sandálech mne boleli nohy, ale do mokrých bot se mi nechtělo 🙈
Nakonec jsem se přeci jen přiblížil cíli, městečku Mansilla de las Mulas
a to k městečku 8km před nim. Potkávám tam Francouze, který vychází každý den v 5h a zatím se mnou drží krok😃 Dávám si nějaký teplý fazole a vyrazím ten zbytek, opět tou jednotvárnou cestou k cíli.
Přicházím sem, jsou tu tři albergy, vybírám si ten, kde je i restaurace, pro změnu, za €15.
Ale asi něco takového naposledy. Je tu mrak lidi, za mne neosobní, pro takovou cestu. Je to takový spis hotel se 2loznicemi. A hlavně je tu fakt hukot.
Vypral jsem si veci a jdu se podívat do města. Konečné narážím na další otevřený kostel. Málem tam usínám. Vracím se tedy zpět do hostelu.
Ležím v posteli, když vidím, jak všude pobíhá pani z hostelu ještě s dalšími. Kouknu ven a je mi to jasný, zavírají všude okna a z balkonu stahuji všechny věci. Jsem v klidu, jelikož jsem si už všechno sundal, když mi to došlo. Nechal jsem tam boty s vyndanými vložkami.
Přišel jsem pozdě, jedna vložka někam odletěla 😟
Všude ji hledám ale nenacházím. Obešel jsem tady několik lidí, ukázal druhou, kdyby na ni někde narazili, zároveň jsem prohledal celou zahradu. Mohla odletět kamkoliv 🙈😔
Zítra to pro mne znamená 20km v sandalich do Leónu, kde budu hledat obchod, kde bych mohl koupit nové.
Dávám večeři a jdu spát, jsem mrtvej a bez nálady.
Dnes 38km.
P.s. Jsem už dost blízko, čeká mne poslední a největší stoupání. V tuhle chvíli nastoupáno 32km.
25.den
Vložka do boty nalezena😃 včera mne nahlodal Francois(francouz, s kterým se pravidelně poslední 3dny potkávám) vstávat dřív a vidět východ slunce. On každý den vychází v 5h, jde pomaleji a zatím se mne drží 😃 Říkal jsem si, že se mi takhle i podaří se vyhnout tomu blázinci ráno v hostelu a i na cestě a zároveň budu mít více času na León.
V 5h jsem vzhůru a vidim ho odcházet, sám se ještě valím v posteli a odcházím v 6.30💪😃 zatím rekord.
Jsem docela odpočatý, cil už mám vytyčený, 44km.
Ráno se jde super, vidim východ a dal jsem si záměr, že by bylo super, aby vyla u cesty nějaká kavárna, kde bych si dal kafe a východ si vychutnal. A hle, po par set metrech je tam😃 něco jako když jedete na kánoi Vltavu a najednou se před vámi objeví ta nejkrásnější hospůdka 😃
Kouzelná paní, která mi ke kafču udělala i croissant. Jen co jsem si tenhle zážitek odžil, tak začali chodit další poutníci. Byl čas vyrazit dál.
Opět jsem si uvědomil, jak důležité a nevyhnutelné je, prožít i dny na h…., aby si člověk mohl vychutnat ty krásné dny. Dnešek bude určitě super👌😃
Hned jako další je krásný most, kolem kterého procházím.
Dnes se potkávám a prohodím pár slov se všemi, kolem kterých procházím 😃
První jsou Korejci, které jsem potkal už včera a spali jsme na stejném hostelu. Jakmile jsem s nimi začal mluvit, tak už se se mnou začali hned fotit🙈😃
Myslím si, že mi to tak šlape i díky tomu, že během dne dýchám vesměs pouze nosem a dýcháním do břicha, což mi pomáhá ve správném okysličování těla a udržení jej v ideální formě pro takovou zátěž.
Pro dokončení této cesty a obdržení certifikátu, je třeba se zaregistrovat na oficiálních stránkách Camino, kde každý den ukazuji počet ten den cestu v Santiagu dokoncujicich poutníků. Tohle je dnes🙈😅
Dál jsem narazil na 2maďary, ti prý sjížděli minuly rok Vltavu z Vyšáku do Budějc 😃
Po pár hodinách jsem se objevil v Leonu, cca v 10h. Chvíli se držím jednoho pána a po chvíli se s ním dávám do hovoru. 75lety Brazilec, který jde tuhle trasu po šesté a ostatní cesty už 23x💪🙈😅ale pořad se nenaučil anglicky😅
takže spousty času si to tu v klidu projít, včetně klenotu Leonu, Katedrály Panny Marie, která byla postavena jako římské lázně ve 2.stol.n.l. A v 8.stol. přestavěna na palác. Jinak samotné město Leon bylo postaveno v roce 79.př.n.l.
NÁDHERA!
Nasadil jsem letní obutí(boty už hrozně vržou, nevím jestli to daji)🙈
Procházím si katedrálu a pak si před ni dávám sklenku a pistáciový biscuit.
Nechal jsem si dát razítko do pasu, když tam přišel týpek s asi tak dvaceti pasy a začal si to tam razítkovat, asi zájezd do Santiaga 🙈
Město je obecně zatim to nejsympatičtější na mé cestě.
Opět mne došel nebo já jeho, Fracois😅 Je to střelec 💪😃 dnes jde jinou cestou než já, tak jsem zvědav, jestli se za 2dny, až se cesty spojí, znovu potkáme 🙈😃
Procházím městem a na konci si dávám kebab a když chci jít dal tak přišla bouřka. Tak jsem zase zaplul do hospody o 2ulice dál. Za hodinu přestalo, tak jsem vyrazil.
Tady se cesta rozdvojovala. Ještě chvíli pršelo, ale už jen chvíli.
Potkal jsem jednu úplně ztracenou Brazilku, která se snažila dostat na 15km vzdálené místo, kde bydlela, tak jsem ji vysvětlil a ukázal cestu v mapách a přes překladač do portugalštiny 😅
Zbytek už byl naprostou odměnou Cesta nádhernou krajinou, kde jsem šel sám. Byla to přehlídka mraků a sluníčka, podpořená ptačím zpěvem 🙏💚
V Albergu je několik postarších Australanů, Němců a Irů. Chvíli jsem pokecal se třemi Němci. Všichni začali v Burgosu, takže pár dní zpět. Dva ze Stuttgartu a jeden z Frankfurtu, náhodně se potkali v Burgosu a jdou stejnou trasu.
Klasika vyperu, už ani neřeším, jestli s mýdlem, jarem nebo jen ve vodě 😃 Jinak moje 800km ponožky, které jsem měl na nohou zatím každý den, mne asi brzy opustí..😅 posloužili ale skvěle. Těch zbylých 10párů co jsem si původně vezl, jsem moc neprotočil🙈😅 z toho polovina na poště v Santiagu🤣
Jdu se mrknout na náměstíčko, davam si tam sklenku a jdu zpět.
Všichni dávají večeři, já po včerejšku vynechávám. Každopádně co jsem koukal, tak se domácí činili a asi dobře uvařili, jelikož byla slyšet hlučná zábava. Tihle poutníci si to sem přijeli užít spíš jako 14denni výlet a dle toho si to i užívají.
Zítra mam vybranou stejně dlouhou trasu. Mělo by se vystoupat do 1000m a ve vesničce, kde chci zůstat mají byt na vyber pěkný Albeguy, tak ještě nevím, který vyberu…
26.den
Vstávám v 6h, s tim, že vyrazim jak se sbalím. Nicméně prší, tak čekám do 7h, než se to uklidní. Po včerejšku se změnila i cesta a jdu asi 12km stejnou, rovnou cestou😅
Každopádně pak přicházím do města Hospital de Orbico.
Hned na začátku se jdu nakrmit. Kava, tortilla patatas, croissant.
Pak jdu do kostela, nádherný místo, kde se pro mne změnil den a od té doby si už “frčím”😃
Maji tu nádherný most z dob rytířských klání a městečko je prostě nádherné 😊
Dostávám se k hlavní silnici, jde jdu pár kilometrů kolem projíždějících aut a pak se davam na dalsi nádhernou cestu do města Astorga, kde se začínám potkávat se super lidmi, začínám obecně se bavit s kolemjdoucími😃
Přicházím na nádherné místo, kde tu lidi žijí v přírodě a mají tu stánek se vším co srdce poutníka potřebuje, ta dobrovolný příspěvek 🙏❤️ vymačkal jsem si tu do lahve z pomerančů džus, dal jsem si kafe a do ruky meloun a pokračuji dál směrem k městu.
Přicházím do Astorgy, jdu do parčíku, kde jsem protáhnul svalstvo a jdu se mrknout na místní katedrálu.
WOW👌😃 koupil jsem si lístek a prošel jsem si.
Jsem ohromený. Je to fakt nádhera👌😃
Tady mne odchytil nějaký Francouz, že už je na cestě 1800km a že už je na Caminu 5500km🙈😅
Na konci města se zastavuji v poslední hospodě před 15km cesty k memu cíli.
Nohy mne bolí, že budu muset použít všechny svoje techniky, abych to v klidu přešel😅 ke všemu se mi zanítil prst u nohy, který bolí jak čert.
Mel jsem hodně štěstí co se týče počasí. Všude kolem mne černý mraky, ale ja šel uličkou slunečního svitu😃
Když jsem konečně po 50km přišel do cíle, tak první Albergue byl zavřený.
procházím vesnickou, v 18h, kdy už nikdo není na cestě a najednou na mne někdo zavolá, “Honzo, jsi to ty”?😃
Byl to Francois. Čeká tam na majitele zbytka až se vyspi, jestli ho ubytuje 🙈
Říkal, že to dalsi ubytko je zavřený. Dávám si s nim pivo🍺 mezitím se majitel probudil a poslal nás do háje, ze nás neubytuje, bezdůvodně 🤷♂️
Pro nás to znamená jediné, jdeme do další vesnice, 7km vzdálené 😅
Nicméně jsme si konečně měli možnost pokecat, oba posíleni pivy z předchozí destinace a tak si frčíme a nevnímáme čas, prší, svítí sluníčko.
“za chvíli” přicházíme do městečka Rabanal del Camino, kde jdeme rovnou do “Donativo”(za příspěvek) ubytka, který vede Angličanka, taková mamka, konečně někdo mluví plynule anglicky, ještě když zmiňuji, že jsem žil 5let v anglickém Cheltenhamu, tak je o nás postaráno jako o vlastní 😃
Ubytováváme se, zjišťuji, že jsem po týdnu dohnal Katku ze Zlína, po které jsem přicházel do stejných ubytek, vždy den po ni😃
Ušel jsem nový rekord 57km🙈😅
S Françoisem jdeme vedle do baru, dáváme si jidlo a pití, beru pro oba ještě dve lahve piva a jdeme na sprchu a pivko ke krbu🥰
27.den
Ráno se při snídani zakecavam s Katkou a z ubytka odcházíme poslední před 9h.
Naproti je ještě nádherný vyhřívaný kostelíček, pro mne naprosto top místo pro začátek dnešní cesty 🙏
Po chvíli chůze se oblíkám do teplého, teplota je kolem nuly a jdeme výše do hor, přes Kantaberské pohoří. Nejvyšší bod je kolem 1500m a momentálně je v mlze.
S Katkou jsme rozjeli konverzaci, že jsem konečně mohl říct někomu mé know how co se týče životních zkušeností, věci k osobnímu rozvoji, mých pohledů na věci, atd., že ona odcházela nadšena plná informací a já, že jsem mohla dát někomu “nevyžádané”rady😅
Zastavujeme se po cestě na nádherném místě na kafe a dezert, s krbem(byla dost zima).
Níže pak narážíme asi na nejznámější místo na Camino France, kde všichni přispívají svým kamenem k tomuto kříži.
Po chvíli se potkáváme s Emanuelem z Francie, který žil kdysi v Česku a zbytek dne už se odvíjí v podobných typech setkávání, kdy si předáváme různé životní zkusenosti nebo proč jsme zde. Je to už jen jedna plynuly neustále se rozvíjející se vztah s lidmi na cestě a vnímám to, že pro tohle jsem si sem přišel.
Vesta dolů byla víc než náročná. Jedna Němka tam skončila s bolestí v lýtku, nějaká Francouzka, že je fyzioterapeutka, tak ji to tam začala masírovat, ja ji dal na to mast a Němce ibuprofen a šel jsem dal. Pak jsem tam viděl jet sanitku, tak to asi nepomohlo 😅
Na druhou stranu se začali rozestupovat mraky a byl nádherný výhled 👌😊
Sestupovalo se i mezi dvěma krásnýma vesničkám, kde jsem si dal sklenku vína a u cesty byla i paní s ovocem, kdy si mohli poutníci vzít🥰
Po 25km(ano, jen 25km, jsem přišel do městečka Molinaseca, kde jsem chtěl přespat, aby si nohy odpočinuly a abych posledních 200km mohl už “odběhnout “ na pohodu 💪😃
Nádherný městečko, jsem tu jako doma😃
Katka pokračovala dál, potom, co jsme zbláznili nohy v řece 😃 a stejné tak i Francois, který mi volal, ze je v dalším městě 😊
Ubytovavam se, vedle mne spí kluk z Irska. Jdu se najíst vedle do restaurace a rám mne oslovuje další kluk z Irska, Ross, který procestoval snad celý svět a postupně si k nám přišedši další, včetně pár Číňanů, Ross mluví totiž i čínsky😃
Po pár pivech jdeme ještě na společnou večeři, já už tedy jedl, takže jen dělám společnost a pak spát.
Píšu tohle a vlastně ještě netuším, co budu dělat zítra.
Tomu říkám svoboda🙏❤️😃
28.den
Večer jsem měl ještě hádku s týpkem co přišel po mne, kvůli posteli a mělo to dohru ještě ráno, takže raději z Albergu zdrhám před 7h.
Po cestě jsem si ještě zacvičil a promasíroval nohu, předevšim holenního svalu, kde se mi udělala boule. Zkouším na to nalepit náplast na puchýře 😅 fungovala na ten prst na noze🤷♂️😃
Na východ slunce přicházím do města Ponferrada, krásně město, ale jen jsem jej proběhl.
Dneska opět “běžím”. S nikým moc nemluvím, kolem 9h se udělá lajna chodících a jdeme po silničce, kde je docela provoz a dost troubení. Po chvíli narážím na Katku. Spala v nějaké tělocvičně. Má odlétat 15.5., takže jako ja, ale z Porta a vubec neví, kolik km ma jit denně, aby tam byla včas 😃 tak jsem ji to spočítal na 25km/den. Tudíž uz ví, že nemusí nikam spěchat. Zastavila se na kus řeči se starým pánem a myslím, že jsem ji tím pádem viděl naposledy.
V další vesnici se stavuji na snídani a pak pokračuji svým tempem dál.
Nohy bolí, každý den, jestli to z toho nevyplynulo. Ráno když vstávám z postele, tak je to na vozík, ale během hodky se hodí do stavu chůze a jsou top. Na to, ze mám v levý noze tyč a šrouby,tak jsem vděčný za to, jak funguji!🙏❤️
Dnes to byla opravdu procházka, kdy jsem si spíš říkal, jestli přežiji ty boty, jelikož už vržou nonstop😃 postupně odřezávat kousky podrážky 🙈
Hodně jsem šel vinicemi, nádherná oblast. Na jenom místě jsem si říkal, jak zvládli kolem těch keřů zorat tu půdu a pak jsem to videl. 2 černoši s mezkama a pluhy, ryly mezi keři 😲
Jdu dal az přicházím do městečka EL Castillo, Maki tu nádherný hrad a u nej nádhernou hospůdku, tak si dávám oběd, než vyrazim na poslední část cesty.
To jsem ještě netušil jak náročné a jak nádherné 😃
Na 2km jsem nastoupal 500m a dostal jsem se na návrší, po kterém jsem šel s výhledy na všechny hory v okolí.
Trochu jsem se bál cesty dolů, ta bude bolet, ale přežil jsem.
Po sestupu jsem přišel k řece kde jsem se vykoupal, přezul jsem boty a vyrazil jsem na posledních 5km.
Nakonec mne upoutal Albergue hned u cesty. Seděli tam jen 2lidi, tak jsem si přečetl recenze a Wow, tohle jsem chtěl.
Mají tu jen 4postele a poslední byla volna😃
Zaplatil jsem ubytko a večeři, vypral si a čekám, než to ukuchti.
Majitel je Američan, s přítelkyni z Dánska a dobrovolnici, taktéž z Dánska. Po chvíli přichází i mamka paní domácí, která je tu na dovče.
Se mnou jsou tu jen starší italští, manželé (jediní nemluví anglicky) a starší Američan z Arizony, bývalý hasič.
Za chvíli se nosí ke stolu. Saláty, domácí bylinková bageta, víno a pak nakonec 4druhy pizzy.
Absolutní jídelní trhák!👌😃 večeříme všichni společně, konverzace plyne, mamce je 78let, ve formě, jede otužování a obecně je vidět, že má zmáknuty, jak zůstat v tomhle věku fit-správný mindset. Podobně to má i Američan Earney, který jako ja praktikuje WimHofa😃🙏
Nakonec ještě Daný, majitel, přináší jeho vlastní schnapsy😃
Prostě top večer❤️ jen se mi nepovedlo naplnit si dnešní předsevzetí, nepit🙈
29.den
Ráno vyrážím už v 6h. Včera jsme srandickovali, kolik věci tam už lidi zapomněli a já říkal, že jsem zvědav co tam nechám já. Tak to byl ručník🙈 Už jsem toho dost pozapominal a jak říkala Katka, mam nejmenší batoh co viděla u “dlouhochodců”😃
Každopádně v 6h je ještě tma, hvězdy a teplota kolem nuly, tak asi po 2km se zašívat do malé vyhřáté kaple, kde jsem cca půl hodiny do rozednění.
Dvě věci, které jsou pro tuhle část Španělska specifické jsou:
-obrovsky dálniční mosty. Jsou všude😊
-čápy. Myslel jsem si, že Čechy jsou jejich největším domovem, ale mýlil jsem se. Tady jsou všude jejich hnízda. Především na kostelech. Tady však na většině😃
Dnes to má být opět stoupání do 1500m, což není problém, ale další sestup mne už zničí😅
Kolem 9h se zastavuji před výstupem na kafe, croissant a čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Je to už taková moje klasika😃
Jsem zmrzlý jak pes, ale našel jsem řešení pro nejzmrzlejší části, ruce. merinové ponožky 👌😃
Výstup je super, dostávám se postupně skrz několik krásných vesniček na vrchol.
Když se vyšplhám do těch 1500m, tak konečně rozmrzám a dostávám se pro mne zatím k těm nejkrásnějším výhledům (když pominu dny kolem oceánu), na této cestě 😲🥰
Nicméně nohy mají dost a když jsem věděl že musím ještě dolů, tak jsem si řekl, že potřebuji nějaký berle. Po cestě dělám to, jiz jsem to zmiňoval, že si zadám záměr, co bych chtěl a ono se to jednoduše plní 🙏❤️
Několik km jsem šel místy, kde byli jen pastviny, ale pak tam ty klacky prostě byly😃
S nimi byl ten sestup snesitelný, ale i tak měli nohy dost! Potřeboval jsem par zastávek a pomohlo mi i to, že jsem potkal dvě holčiny, které na tom byli hůř než já😅🙈 jedna očividně s kolenem a druhá s puchýři, Američanka, ještě ji potkám..
Sestoupil jsem do města Triastacela, kde se cesta rozbočovala na 2cesty. Celý den přemýšlím, kterou vzít. O 7km kratší nebo delší a “asi” hezčí 🤷♂️
Uz jsem dost otrhanej, ale svítí sluníčko a nechce se mi ještě jíst ani pít, tak městečkem jen procházím a jdu podle značek. Bylo rozhodnuto, nakonec mne to vzalo delší cestou, tudíž ještě 8km do městečka Samos, kde jsem chtěl zůstat.
Nicméně po pár kilometrech narazím na ceduli na nějaký Albergue po cestě.
Koukám tedy do aplikace co to je a je rozhodnuto.
Na rozcestí, 1km do leva je Albergue, do prava 5km Samos, je hospůdka, kde si dávám úžasného burgera, jelikož v Albergu není nic. Což vůbec neva😃
Přicházím na místo. Jsem jediný kdo tu je a místo je nádherný, magicky, v přírodě, u řeky, je slyšet jen tu a ptáky. Prostě wow, 130km před Santiagem😃
Dnes jsem udělal 2veci, kterým se už dlouho vyhýbám.
- Skouknout podrážky u bot, kolik jim zbývá- ne moc, už mají vepředu stejně jako moje sandále. Chůze v nich už není úplně top😃
- podívat se, jak a kdy se dostanu domu..- našel jsem dvě varianty a nechávám osudu, kterou si vyberu, dle další cesty. Buď půjdu denně cca 45km bez nějakých přestávek a půjdu na pobřeží a zpět a poletím s přestupem 15.5. a budu v Praze o půlnoci nebo půjdu na pohodu 20-30km denně, pobudu v Santiagu 1-2dny, pak Flixbusem do Paříže, tady pobyt 1-2dny a RegioJet busem do Prahy. Tam bych byl v 6h ráno, pro mne pak jednodušší dostat se z Prahy.
Dávám sprchu, zacvičit, promasírovat nohy, vyslunit a spat🙏😊
Dnes asi 42km.
30.den
suprově jsem se vyspal. Vstávám před 8h. Poskládám si věci a vycházím po 8h. Venku je mlha, ale ne zima jako včera.
Po pár kilometrech se zastavuji v nějaké kapličce, kde se potkávám s Collinem, s klukem ze Skotska, který je mi okamžitě sympatický a spolu přicházíme do vesničky Samos, která je takovým pro mne velkým zážitkem a to diky Monastery of San Xulián de Samos. Benediktinský klášter z roku 665.
Jdeme spolu na snídani a tady se potkáváme s Kim, Američankou žijící v Austrálii. I s ni se skvěle povídá. Později se na cestě potkáváme znovu.
Společně odcházíme na prohlídku kláštera.
Dostáváme malou tour jako u nás na zámcích. Pro mne silný mystický zážitek.
Loučím se s těma dvěma a jdu sám, abych vstřebal ten prožitek.
Dnes nemám cíl, nechávám to osudu, kam mne to zavede.
Nicméně však narážím na krásné donativo místo, kde sedí očividně mezinárodní banda a tak se s nimi zastavuji na kus řeči 😉
Italka, Španěl, Francouz, tajwanec a kluk ze Zlína, Lukáš 😀 zase ten Zlín, jako Katka😅
Dáváme se do řeči a pár hodin strávíme sdílením našich příběhů, jak životních, tak z cesty. Taky skvělý příběh, ale to je na jindy..😃
Přicházíme do města Sarria. Hned na okraji je restaurace, kde se opět potkáváme všichni z předchozího městečka, včetně Kim a Collina. Ti pak spolu odchazi, ale za 5minut se vraci..🤷♂️ Oba si tu zapomněli hůlky 😅
Kupuju Lukášovi pivko a kafe, dávám si s ním. S ostatními opět sdílíme zážitky z Camina.
Dopíjím pivko, se všemi se loučím a vyrážím dále.
Dnes jsem vyrazil pozdě a už jsou tři hodiny. Na to nejsem zvyklý.
Kde jsou ty časy na začátku camina, kdy jsem vyrážel v 9-10h😃
Procházím Saríí, ničím konkrétním mne neoslovila.
Je opět krásně, tak přezouvám obutí a dávám si další záměr. Když bude při mém 1000km nějaký hezký Albergue, tak končím dnes dřív, což pro mne znamená druhou variantu odjezdu.
Stalo se. Doslova🙏😊
Přesně na 1000km. Dva mladí srdeční Italové tu mají na kopci s nádherným výhledem krásné místo s konňmi.
Postupně se nás tu schází 15. Američani, Korejka(jde po 4), Němec a Rakušanka, potkali se na Caminu před 8lety, on se za ni přestěhoval do Vídně a už to jdou po čtvrté. Angličanka mana s dcerou. Šli dnes první 4km😅 mají sebou komplet vybavení na těch 100km včetně huňatý deky🙈 3 mladý francouzky, Italka a holčina s puchýřema, co jsem ji potkal včera. Nechápu jak mne došla 🤣
Objednávám si večeři a čekám pár hodin, než ji ukuchtí.
Mezitím se dávám do řeči s paní z Anglie, s kterou de dobre povídá.
Tyhle společné večeře jsou naprostý top, kdy se všichni, co se ubytují, společně nají a vypráví si své zážitky či příběhy.
Každý je úplně jiný a dává to člověku úplně jiný obraz na svět okolo něj, jelikož se na něj každý díváme jinýma očima a pro mne je nádherné vidět ty rozdílnosti mezi námi, které mi dávají vidět tu rozmanitost života😊
Salát, těstoviny, víno. Italská klasika👌
Poprvé jsem v převaze dámské společnosti 😃
Dnes jsem dal asi 30km..
31.den
Dneska mne budí budík někoho z pokoje v 6.45.
Rychlovka se balím a po 7h odcházím. Po pár set metrech zjišťuji, že jsem si zapomněl mé hole🙈 už se ale nevracím. Ted už to musím dat bez nich.
Dal jsem, ale hodili by se🤷♂️ Bylo to dnes nahoru dolů, ale ne takové krpály.
Po 7km přicházím na místo, odkud je to do Santiaga přesně 100km. Dávám si tady kafčo a razítko do svého Credentialu.
Po dalších 10kilometrech cesty mne dohání Collin😃 Akorát jsem na něj myslel, měl zůstávat někde blízko mne.
Nakonec byl o vesnici za mnou. Byl to super pokec a po 20km dorážíme do městečka Portomarín.
Collin si to tu chce projít a má pak rezervaci o pár kilometrů dál.
Loučím se tedy i s nim.
Město není nějak extra zajímavé, je to město na soutoku velkých řek a očividně tu začíná svoji trasu spousty lidí, co si chtějí dát do Santiaga pouze 100km. Vesměs jsou to jen amíci.
Stavuji se v kostele a pak hurá z města ven. Nohy docela jdou, takže nic co by se nedalo.
Chvíli ještě svítí sluníčko, tak se alespoň na chvíli svlékám a vystavuji se.
Po cestě potkávám týpka, kterého jsem poprvé potkal při mé 57km trase.
60lety Angličan, který prý vyrazil z Anglie. Jde do Santiaga a pak dolů Caminem Portugese a pak neví.. Nemá telefon ani hodinky, tahá sebou kytaru a spí jen venku. Při prvním setkání mi říkal, že v mládí žil chvíli v Praze. Později ten den jsem ho potkal ještě jednou, když jsem zrovna telefonoval a když se na mne snažil mluvit, tak jsem jej odmítl, že jsem na telefonu. To bylo před 200km. Od té doby jej vidívám co ob den. Buď kolem sebe procházíme nebo ho vidim spát u silnice. Je to nejdéle se mne držící typek😃
každopádně on se mnou od te doby nemluví🤷♂️
Dnes jsem si řekl, co jsem ho už tak 3dny neviděl, ze jestli ho potkám, tak se mu omluvím.
A hle je tu. Došel jsem ho. Nejdříve se mnou nechce mluvit, ale potom co jsem se mu srdečně omluvil, tak úplně roztál a říkal mi, jak se ho to dotklo.
I mne to udělalo radost.
Za pár kilometrů, kolem 14h si dávám svoje první jídlo, hambáče v takový zapadlý vesničce. Snažím se vyhýbat jídelnám pro turisty a spíš se zastavovat u místňáků, kam si amík nesedne.
Dnes nemám vymyšleno kde budu spát, ale řekl jsem si že zapadnu někde, kde se mi to bude líbit, po 40km.
Najednou se zatáhlo a vypadalo to na déšť. Zastavuji se tedy na 30km na kafe, přezouvám se do sandálů, nasazuji pláštěnku a jdu na to. Za chvíli už začínají blesky a hromy a spouští se mordor😃 Padají kroupy a všude teče mraky ledové vody. Na to nejhorší se schovávám pod střechu, ale pak jdu i v tomhle. Všude potkávám ukryté lidi čekající až se to uklidní.
Myslím si, že mé obutí je nejpraktičtější 😃 ještě že studené potoky vody mi nic nedělají a prolézám jimi jak nic.
Stavuji se v restauraci u cesty a koukám konečně, kde bych mohl zakotvit. Mam za sebou 38km.
O 500m dál je Albergue a pak až za 10km. Stále leje, tak se rozhoduji zůstat zde.
Jsem poslední, koho berou. Je 16h.
Jdu nazpět do restaurace se najíst a promýšlím taktiku na zítra a na to, jak to pořeším v Santiagu.
Nacházím krásný Albergue a říkám si, že jestli chci ještě něco zážitkového, což tohle je, tak si raději udělám rezervaci. Napsal jsem jim, ale bohužel mají plno.
Nechávám to tedy osudu. Každopádně mi zbývá posledních 76km, takže to zítra vidím na město Arzúa, které je přesně v polovině cesty, takže poslední 2dni budou na 2x 38km.
Zde se zároveň napojuje Camino del Norte, takže tam bude asi mrak lidi.
Jak mi po cestě přálo počasí, tak na poslední 3dny ve Španělsku mi moc štěstí nepřeje..
Teď už to i přestává být o potkávání se s lidmi, ani o nějakých vlastních procesech. Začínají naskakovat praktické otázky co a jak bude s posledními dny, s cestou a co po návratu…
32.den
Budím se v půl pátý, ale ještě se válím, čekám až se vypakujou první nadšenci.
Zároveň jsem si rovnou objednal jízdenku na bus do Paříže na úterý. Ve středu ráno je tam. Jestli pojedu ještě ten den regiem v 17h nebo flixem ve 21h z Paříže, nechávám na to jak bude vypadat jízda flixem ze Santiaga. Být o 4h dyl v Paříži mi zní lépe😊
Jinak bus vybírám z několika důvodů. Jede to přes Paříž kde jsem nikdy nebyl, takže se podívám, je to cenově stejné jako letenka, ale vyhnu se tomu vopruzu na letištích, kterých jsem si za poslední 2roky užil ažaž.
Ale co mne asi přesvědčilo bylo, že si ty nohy 🦵 🦶 🦵 🦶 po tý fušce, tenhle odpočinek zaslouží 😍 jinak tyhle dálkový busy by měli mít víc místa pro nohy a mít větší sedadla, jsou to dvoupatráky, tak doufám🤷♂️
V 6.30 už zůstávám z 20lidi mezi posledními. Na pohodu se balím a vycházím ještě do tmy.
Dnešek je hodně jednotvárný. Po prvních deseti kilometrech přicházím do městečka Palas de Rei, kde si dávám kafe a croissant. sebou si balím Bocadillo(bageta se salámem).
Odtud už začíná dovolená pro turisty. Vesměs celý den se prodírám davy turistů, kteří dle mého přijeli jen na pár kilometrů Camina.
Běžných poutníků jsem potkal možná 5🤷♂️ čí to byl nápad jít do Santiaga o víkendu?🙈
Vlastně mne to tak vysírá, že moc nemůžu myslet na cokoli jiného. Tak si dokolečka opakuji, že jsou vlastně dobrý, protože taky mohli zůstat sedět doma u televize 🤷♂️😅 zároveň mi to ukazuje na něco, s čím můžu u sebe pracovat, abych byl v takových situacích víc v klidu, “u sebe💚”😊
Tihle turisti si nechávají převážet kufry z místa na místo a buď nenosí nic nebo jen malé batůžky🤦♂️
Viz tahle paní. Tý jsem se na to ptal🤦♂️
Začíná lejt, tak se přezouvám do letního obutí, aby mi boty zůstali suché.
Kupodivu jsem opět potkal mého anglického přítele😃
Tentokrát se s ním dávám do řeči. Je to příjemné zpestření cesty. A je to vlastně dnes jediný člověk, s kterým jsem mluvil.
ve stručnosti jsme si řekli naše příběhy. Čekal jsem, že jeho bude silný a nemýlil jsem se. Zemřela mu dcera a tak potřeboval chodit😔
Hned mi to připomnělo hlášku z Forresta Gumpa, kdy měl zlomené srdce a říká
“I just felt like Walking”.
A vlastně si i říkám, že to je fráze, kterou bych slyšel od většiny lidí, kteří to tu jdou, kdybych se jich zeptal.
Nakonec mu ještě dávám dvacku, cítím, že je to takhle v pořádku. Ne z pocitu vinny, ale soucitu. V podstatě chodí bez prostředků..
Tu fotku jsem udělal ještě před tou dvackou😅
Dneska přemýšlím nejvíc nad tím, kde budu bydlet dnes a ty 2dny v Santiagu. Nechám to na náhodě nebo zarezervuju😅
Nakonec na dnešek bukuju místo 5km za městem Arzúa, abych byl blíže k Santiagu a nemusel spát ve městě. Je to asi 500m mimo cestu, ale má to být klidné místo.
Procházím dalším větším městem, Melide. Tady se zastavuji jen na koncert do muziky zapálených kluků, kteří hrají asi na podporu prodeje něčeho podobného jako jsou naše perníčky😃
Zastavuji se v několika kostelech, malých, které jsou normálně zavřené, ale dnes jsou všechny otevřené, sedí tam člověk, který dává razítka.
Když můžu, tak si vybírám alternativní cesty, abych se vyhnul davu. Takhle jsem se dostal na místo, kde jsem na čas spočinul na kafe a sklenku, s výbornou obsluhou😊
Zde jsem se i znovu přezul, jelikož z těch sandálů mne bolí ten sval u lýtkový kosti.
Pak už se dokulhávám do města Arzúa, kde jsem chtěl původně zůstat.
Dávám si tu jídlo a kulhám 5km směrem ubytování. Po 16h už není na cestě ani noha😃
Nakonec to mám na zítřek takhle🙏
Přicházím na místo. Je to neuvěřitelné, že tak blízko k Santiagu, je takovéhle místo.
Jsem tu téměř sám 😍
Topení funguje, tak jsem si vypral, rozvěsil a povlékl, po dlouhé době látkovým povlečením 👌
Je tu masážní stroj na nohy🤩 hned jdu do toho😍
Dávám si véču, tady jsem ještě pokecal s klukem z Brazílie a jdu do pokojíčku psychicky se připravit na poslední den cesty🙏❤️
Mezitím vysvitlo dnes jediné sluníčko a jen na chvilku🤩
Day “D”
Ráno odcházím v 7h, teď už klasicky bez snídaně a leje🙈
Nazpívám tedy pro jistotu sandále, kdyby přestalo pršet, že bych šel pak v suchem.
Déšť se zmírnil, hned po par kilometrech narážím na kavárnu, v 8h nečekaně otevřenou, tak si dávám klasiku😃
Pár metrů před tím jsem prošel kolem Russella spícího promoklého na zastávce. Jak jsem dojedl a přezul se, tak jsem to samé koupil ještě jednou a odnáším mu to tam😊 myslím, že je to naposledy, co jsem ho viděl. Říkal , že Santiagem projde kolem 3h ráno, když je město prázdné. Mam soucit s jeho bolestí a přeju mu, aby s ní nechodil po Caminech moc dlouho🙏
Po cestě se střídá počasí tak, že prší neprší, až se musim smát, že si tam nahoře ze mne dělá srandu, když mne vidí, jak se neustále převlíkám 🙈 pak narážím na párek Španělů a za nimi se táhne nějaký jejich parťák, když je míjím tak je zdravím a když mi odpovídají zpět, tak slyším ten akcent a rovnou se toho kluka ptám, jestli není Čech a hle, trefa do černého 😃 Tomáš.
No a vážení, tohle už neni náhoda. Třetí Čech za 1100km a všichni ze Zlína? Jako vážně?🤦♂️
Tomáš jde 800km ze základní stanice Camino Francé, Saint Jean Pied de Port. Dnes chce skončit ještě před Santiagem, takže spolu dáváme kafe a pár hodin jdeme společně. Cesta tak rychle utekla. I on má silný příběh.
I s ním se však loučím a prožívám si poslední kilometry mé neskutečně úžasné cesty.
Při příchodu do města vidím mši v kapličce u cesty pro pár lidi, tak se přidávám. Chvíli jsem si říkal, jestli se mi to nezdá. Fakt že ne, všichni jsou tam Němci 😅
Po chvíli odcházím. Scházím do města, poprve vysvitlo sluníčko ☀️ a jsem dojatý a maximálně na sebe pyšný.
Procházím městem a emoce držím jen horko těžce na uzdě ☺️
Jsem u katedrály 🥰 je to neskutečný pocit☀️😃
Jdu se nahlásit do kanceláře pro poutníky, kde získávám certifikát, jeden v latině 💚 nakupuji drobotě.
a pak jsem se pri východu ven přidal k nějaké skupince lidi, až jsem se ocitnul s nějakými důchodci na cup o tea😅 a dal jsem se do řeči s anglickými dámami, s těmi já to umím už z dob mého života v Anglii😃
Jdu hledat ubytko. Bloudím po městě a nic nenacházím. Jdu tedy svou oblíbenou cestou, cestou bookingu😊
Za 10minut už jsem ubytovaný v Hostelu za 500kc, na jednom pokoji se třemi Španěly. Jdu dát sprchu a na jídlo. Hoši si frčej na mobilech.
Bydlím v centru, takže hned za rohem si sedám a objednávám si, chobotnici 👌😊
Sedí tam ještě Polka a 2 Estonci. Přišli právě z nejkratšího Camina Primitivo, 150km. Tak jsme docela dobře pokecali a ja pak vyrazil na mši do katedrály.
Wow, nádhera. Nemám slov. Zde se potkávám s Brazilcem z předchozího ubytka😃 Bohužel se zde nesmí fotit.
Po cestě zpět na hostel se ještě stavuji na skleničku a pak na hostel. Teprve teď to však tady začíná žít 😅
Jinak muj francouzský přítel Francois dorazil den predemnou. Takže jsme se již nepotkali.
Santiago
Ráno se budím, ale ještě se válím a vylézám z postele až v 9h🙈
Ostatní kluci ještě spí. Večer ani nevím kdy přišli.
Dělám si čaj (konečně je na pokoji varná konvice, tentokrát i kávovar a čaje). Jdu se sednout do lobby a promyslet co s tímhle dnem.
Nemam úplně náladu, asi opět dle počasí. Od rána prší.
Jdu si tedy jako první pro zbytek mých věcí na poštu. Nemůžu tomu uvěřit, pošta je hned za rohem u hostelu😃 kdo umí ten umí.
Každopádně noha bolí jako bejk. Jsem rád, že už nikam nemusím, ale i tak jsem dnes nachodil 15tis kroků 🙈
Rovnou si beru strojek a po měsíci se jdu oholit😅
V 10.30 má být mše pro anglicky mluvící, tak se docela těším. Po cestě tam potkávám Tomáše, který si akorát vyzvedl certifikát, dáváme spolu kafe a jde se mnou na mši.
Mše je super. Není tam moc lidi, všichni řekli jak se jmenuji, odkud jsou a jakou cestu šli. Hned je to domáčtější prostředí. Kněz mluví skvěle o cestě kterou jsme prošli a jak ji přenést do následujícího běžného života.
Bylo to pro mne hodně dojemný.
Pak jsem šel do dalšího kostela, taky moc krásný a nikdo tam nebyl. Chvíli jsem tam zůstal a přemýšlel si. Odsud jsem si tak bezcílně bloudil městem. Přišel jsem opět ke katedrále, leje jako z konve a obecně dnešek je klasický anglický počasí. Pět minut leje, 5minut ne a občas se ukáže sluníčko. Je to blázinec.
Nicméně se vedle mne opět objevuje Tomáš, úplně durch, že jde na mši a že mu nějaká holčina drží místo. Nakonec mizí uvnitř a já se rozhoduji, jestli se chci do tý katedrály cpát, teď bude narvaná. Jde mi jen o to, že bych rád viděl tu ceremonii s kadidlem.
https://youtu.be/MxhxCBnZRw4?si=3pwdAmx1WCXzokMA
Nic, nejdu, zkusím ještě večer. Jdu se kouknout kde je autobusák, ať zítra nebloudím. Po cestě si dávám kebab a pak se vracím na ubytko.
Tady se potkávám s klukem, který spí podemnou na palandě. Dáváme se do řeči a zjišťuji, že sice teď žije v Dublinu, ale je z Quita, v Ekvádoru 👌😃 když mu zmiňuji, že jsem tam před 2mesici strávil 3tydny, tak jsme rozjeli hodinový rozhovor 😃 každopádně ted odlétá.
Já vyrážím do katedrály. Po cestě potkávám opět Ugura, kluka z Brazílie z posledního ubytka před Santiagem. Jde ještě do Finesterry a pak jede do Porta a zpět do Brazílie.
Po půl hodině mše zjišťuji, že to bude opět bez Botafumeira(houpajícího se kadidla), takže odcházím. jdu si dát poslední španělskou večeři. Původně jsem chtěl tapas, které tu mají mít výborné, ale nenapadlo mne se zeptat, tak jdu místo toho na Paellu.
Vešel jsem snad do jedné restaurace, kde není ani noha🙈 zároveň mu říkám, že chci paellu a on ze to je pro 2lidi. Vidim €26, tak si říkám, že to zkousnu.
Když mi přinesl účet, tak jsem pochopil 😅🙈
Nic, jsem najezen a jdu do hostelu. Před ním je příjemná hospůdka, tak tam chci ještě na jedno.
U hostelu jsem potkal mé rakouské spolubydlící, z ubytka, 4dni zpátky, tak byla objímačka. Bydlíme ve stejném hostelu.
Mrzí mne, že jsem tu nepotkal více lidi z cesty jako jsem to viděl u jiných. Ale to je bohužel daň za to, když jde člověk moc rychle🤷♂️😔
Loučím se s nimi a jdu na pivko. Tady jsem pochopil jednu věc, že to nejkrásnější nemusí člověk hledat někde daleko, když to může mít přímo “u sebe”..🤦♂️😅
Pivo super, obsluha a očividně i jídlo taky. Mám to přímo naproti hostelu🤷♂️
Zítra kluci odjíždí do Valencie v 6h ráno a mne jede bus ve 12h, takže mam spousty času si po 3týdnech opět sbalit komplet batoh 😃
Zítra Hasta la vista Santiago/España, Bonjour Paris.. Čeká mne 20h v buse🙈😅 i v tom Ekvádoru přes půl země to bylo jen 11h🤦♂️
Paříž
Autobus 22h, z toho zpoždění 2h. Úplný cestovatelský peklo. Ale to by bylo, abych i to nevyzkoušel😃
Přijel jsem naprosto rozbitej, nevyspalej, noha otekla..
Autobusák byl fakt hnus fialovej. Jeden záchod, to nechceš vidět, všude nějací bezdomovci, špína první kategorie. Moje představa, že si tu dam batoh do úschovy se vytratila během pár minut.. Potřeboval jsem si srovnat co tedy budu dělat. S 25kg batohem po Paříži?🤔🙈
Naštěstí maji před autobusákem krásný park, tak jsem sebou švihnul na lavičku, u fontánky si vyčistil zuby, převlekl se do mých oblíbených běžeckých trenek, v kterých jsem prochodil většinu své cesty a bezcílně jsem vyrazil..
Prošel jsem parkem a míjím kavárnu. Jdu se tam zeptat, jestli neví o místě, kde bych si mohl uložit batoh.
Bingo👌 Poslali mne na vlakový nádraží, 10minut odtud. Když jsem dorazil, tak bludiště. Nicméně krásný nádraží. Po půl hodině hledání jsem našel.
Odkládám a vyrážím směr Eiffelka. Zbytek památek by měl být po cestě k ní kolem řeky Seiny😃
První katedrála Notre-Dame
Druhý Museum Louvre
Třetí Champs Elysée a vítězný oblouk
Poslední Eiffelovka
Během 7h jsem Paříž pomalu proběhl 😃
Ale viděl jsem vše😅
Dnes slunce pálilo, konečně po tydnu sluníčko.
Prostě top.
Na bus do Prahy přicházím téměř před odjezdem. Je prázdný, tak si sedám do první řady.
RegioJet je jiná liga co se týče komfortu. I jsem se nakonec vyspal. V 6h ráno příjezd do Prahy a přestup na žluťáka do Budějc…
Ponaučení…
Měl jsem nějakou představu toho, co si chci z této cesty odnést.
Tentokrát jsem neměl očekávání co a jak by se mělo dít.
Moc jsem toho neplánoval. Chtěl jsem se nechat vést a vidět jaké to je, když věci nekontroluji, neovlivňuji a jen důvěřuji, že to dopadne nejlépe jak může..
Postupně jsem se do téhle důvěry vkládal víc a víc. Zažíval jsem “zázraky” ve všech možných provedeních.
Prožil jsem si zde hodně bolesti, která neprožitá ovlivňovala můj život. Tohle se teď pročistilo, minimálně částečně a cítím se lehčí.
Zároveň tu bylo hodně nádherného. Prostředí, počasí, lidi…
Každý den jsem cítil větší a větší vděčnost za vše, co mi každý den přicházelo do cesty.
Byla to horská dráha emocí, na které jsem se svezl až do cílové stanice v Santiagu, kde to vše ve mně propuklo na plno.
Můj život se láme v půli a já mám za sebou tu nejtěžší životní zkoušku, která ukončila můj “starý” život a dovedla mne k tomu najít smysl pro život NOVÝ a věřím že i více naplněný, kdy mám možnost se odrážet od těch nespočet zkušeností, kterými jsem si za těch 47let prošel…
Tohle asi vystihuje to, co si odsud odnáším 🙏 byla to součást poslední mše v Santiagu🍀💚
Požehnaný jsi poutník …
- když zjistíš, že tahle cesta otevírá tvé oči tomu, co není vidět
- když rozjímáš o téhle cestě a zjišťuješ, že je plné jmen a úsvitů
- když zjistíš, že ta pravá cesta začíná, teprve, když je tahle Camino dokončena
- Jestliže se tvůj batoh postupně vyprazdňuje a ty nevis, kam pověsit tolik pocitů a emocí
- jestliže přijdeš na to, že je lepší udělat jeden krok zpět, abys někomu pomohl, než udělat sto kroků vpřed, aniž by sis všiml kdo nebo co je vedle tebe
- když nenacházíš dostatek slov díků, za všechno, co tě překvapí při všech těch zvratech podél cesty
- jestliže hledáš pravdu a děláš z této cesty život svého života
- jestliže se na této cestě potkáš sám se sebou a obdaříš se časem, aniž bys spěchal, aby tenhle obraz mohl zůstat v tvém srdci
- jestliže objevíš, že tahle cesta je zadržuje hodně ticha, ticho modliteb a modlitby za potkání se s bohem, který je v každém z nás
Amen
Comments
Post a Comment